Z historie 5.bPS Cheb

 

HISTORICKÝ VÝVOJ 5. BRIGÁDY POHRANIČNÍ STRÁŽE CHEB, JEJÍ ORGANIZAČNÍ VÝSTAVBA A MATERIÁLNĚ TECHNICKÉ ZABEZPEČENÍ

podplukovník v.v. RSDr. Jaroslav Horák

            Touto cestou vyjadřuji poděkování všem bývalým kolegům, kteří mi byli rozhodnou měrou nápomocni při získání podkladů a informací, z nichž čerpám při napsání této knihy. Nedostatek písemných materiálů v některých oblastech mi nahradily bohaté zkušenosti pamětníků chebské brigády, bývalých kolegů a soudruhů pplk. Tomse, mjr. Kramoliše, pplk. Hrubého, mjr. Pazdery, pplk.Vykoupila, pplk. Hrušky, pplk. Prachaře, mjr.Beneše, mjr. Volfa, kpt. Zvolánka, pplk.Václava Richtra a dalších, kteří v době mé aktivní služby u PS OSH s maximálním pochopením a ochotou při besedách s pohraničníky, nebo přímo se mnou, sdělili řadu faktů, nebo předali fotografické materiály, sloužící nyní ke zpracování této knihy. Právě tak děkuji za pomoc pplk. Lukešovi,  pplk.Paluskovi a pplk. Krutišovi z bývalého muzea Sboru národní bezpečnosti a vojsk Ministerstva vnitra v Praze, kteří mi umožnili v době minulé čerpat z jejich osobních poznatků i z archivních materiálů muzea. K dalším zdrojům konkrétních údajů, z nichž jsem stráže, velitelů chebské brigády, vojenské vycházel, patřily nejrůznější druhy rozkazů bývalých ministrů vnitra, velitelů a náčelníků Pohraniční kroniky 5. brigády PS (dále jen 5.bPS), různé směrnice a předpisy, některá čísla v minulosti vycházejícího časopisu  Pohraničník, Zákon o ochraně státních hranic a řada dalších materiálů uvedených v seznamu použitých pramenů a literatury.

            Přál bych si, aby tato kniha svým obsahem i posláním odpovídala přání nejen  pamětníků, ale i dalších našich občanů, vytvořit jeden z dalších dokumentů dokladujících objektivně místo a historický vývoj 5. bPS, vyznamenané  Řádem 25. února.

 

I.

ORGANIZAČNÍ VÝSTAVBA JEDNOTEK, ÚTVARŮ A SVAZKU POHRANIČNÍ STRÁŽE 8842 CHEB OD JEJICH VZNIKU

 

I/1

Organizace a dislokace jednotek a útvarů v letech 1945 – 1951

 

            Období let 1945 – 1951 se vyznačovalo vytvářením lidosprávy a orgánů státní moci po osvobození Československa. Zvláštností tohoto období bylo, že v prvních měsících po osvobození naší republiky vznikal Pohotovostní pluk 1 Národní bezpečnosti (PP 1 NB), který byl předurčen k plnění specifických úkolů, zejména však k zajištění bezpečnosti v západním pohraničí.

            Vytvoření PP 1 NB vycházelo přímo ze životních zájmů mladé lidovědemokratické republiky. Jeho úkolům i posláním odpovídalo i složení. Tvořili ho vesměs mladí lidé ve věku 18 až 20 let. 90% z jeho celkového počtu tvořili dělníci.

            Třídní složení Pohotovostního pluku bylo zárukou, že jeho příslušníci budou věrnými, nekompromisními ochránci skutečných zájmů lidu. Formování Pohotovostního pluku probíhalo postupně. Jeho dislokace se měnila podle vyvíjející se potřeby. Byl postaven 1. a 2. prapor a dodatečně i 3. prapor s 12 rotami a poddůstojnickou školou. Do pohraničí odešla 1. rota již 15.6.1945 a během šesti týdnů celý pluk zaujal sestavu na čáře Broumov -Tachov.

 

Postupně, jak se konsolidovala situace ve vnitrozemí i v pohraničí, došlo k nasazení jednotek Pohotovostního pluku nejen přímo na státní hranici, ale i ke střežení důležitých objektů.

            V červnu 1946 byl PP 1 NB rozšířen o další dva pluky. Tímto rozšířením vznikl nový útvar se samostatným velitelstvím, který dostal název Pohraniční útvar Sboru národní bezpečnosti 9600 a plnil důležité úkoly při ochraně státních hranic v délce 2.116 km  a při mimořádných situacích, jako byl např. vpád benderovců na naše území nebo únorové události 1948.

            Po historickém vítězství dělnické třídy nad buržoazií v únoru 1948 a po vytýčení generální linie výstavby socialismu IX. sjezdem KSČ v roce 1949 a její následné úspěšné realizaci bylo zvláštností tohoto období, z hlediska sledované tématiky, převzetí podstaty sovětských zkušeností v podobě ochrany státní hranice a zaujmutí tzv. >nové sestavy< ke dni 31.12.1950. Vyvrcholením úsilí vládních orgánů spolu s komunisty v hledání optimálního systému zabezpečení hranic bylo přijetí zákona o ochraně státních hranic Národním shromážděním dne 11.7.1951.

 

PP 1 NB byl podřízen Ministerstvu vnitra přes hlavního velitele Sboru národní bezpečnosti (SNB). Velitelství PP 1 NB bylo v Praze Vršovicích na Přípotočné ulici č. 300. Pluk měl 12 rot a jejich dislokace byla následující.

 

1. rota	Karlovy Vary
2. rota	Varnsdorf
3. rota	Liberec
4. rota	Letovisko na Tokáni, tehdejší okr. Česká Kamenice
5. rota	Cheb
6. rota	Jirkov u Chomutova
7. rota	Tachov
8. rota	Trmice u Ústí nad Labem
9. rota	Broumov
10. rota	Aš
11. rota	Trutnov
12. rota	Jilové u Podmokel

 

 

 

Dne 31.7.1945 byla dislokována 5. rota PP 1 NB v Chebu v budově tehdejší >Moravcovy hudební školy<. Ihned po příchodu do Chebu začali příslušníci roty plnit úkoly vyplývající z bezpečnostní služby jak uvnitř města a v celém pohraničním území tehdejšího chebského okresu, tak i ze zabezpečení ochrany státních hranic. Příslušníci roty si svým jednáním a srdečným vztahem k obyvatelstvu získali důvěru nejširších vrstev lidu. Velitelem 5. roty v Chebu byl por. Štěcl.

10. rota byla zformována jako součást Sboru národní bezpečnosti Pohotovostního pluku 1 NB dne 1.8.1945 v Praze a velitelem byl ustanoven por. Paducha. Dne 2.10.1945 byla rota přeložena z Prahy do Aše, kde byla ihned nasazena do strážní služby ke střežení státní hranice a působila zároveň při zabezpečování dalších bezpečnostních opatření. 8.3.1946 převzal velení prap. Strmiska.

Uvedené dvě roty byly vlastně prvními pohraničními jednotkami, které plnily úkoly státní bezpečnosti v chebské oblasti osvobozeného a socialisticky orientovaného Československa a staly se později základem chebské pohraniční brigády.

            Když na jaře roku 1946 byl PP 1 NB rozšířen a přejmenován na Pohraniční útvar SNB 9600 a zaujal sestavu 1.7.1946, došlo v souvislosti s touto organizací dne 4.9.1946 ke změně označení >Pohotovostních pluků Národní bezpečnosti< na >Pohraniční pluky Sboru národní bezpečnosti<. Znamenalo to nahradit  označení >Národní bezpečnost – útvar…< za >Sbor národní bezpečnosti – útvar…< Sídlo velení měl útvar v Praze Vršovicích. Ve své podřízenosti měl 14 praporů se sídly a s krycími označeními.

 

1. prapor         - České Budějovice     - PS 8196

2. prapor         - Písek                         - PS 8296

3. prapor         - Plzeň                         - PS 8396

4. prapor         - Karlovy Vary                       - PS 8496

5. prapor         - Litoměřice                - PS 8596

6. prapor         - Liberec                     - PS 8696

7. prapor         - Hradec Králové        - PS 8796

8. prapor         - Znojmo                     - PS 7196

9. prapor         - Opava                                   - PS 7296

10. prapor       - Liptovský Mikuláš    - PS 6196

12. prapor       - Košice                      - PS 6396

13. prapor       - Lučenec                    - PS 6496

14. prapor       - Bratislava                  - PS 65962)

 

Protože v této době to byl 4. karlovarský prapor, jehož jednotky plnily úkoly ochrany státních hranic i v chebské oblasti, uvádím podrobněji dislokaci jemu podřízených jednotek.

 

1. rota PS - Lázně Kynžvart – měla dvě čety:

            1. četa PS        - Vysoká

            2. četa PS        - Palič

2. rota PS - Cheb /krycí znak 5284/ - měla 4 čety:

            1. četa PS        - Starý Hrozňatov

            2. četa PS        - Cheb – měla 2 družstva:

1.      družstvo – Kříž

2.      družstvo – Pomezná

3. četa PS        - Libá

4. četa PS        - Hazlov

3. rota PS – Aš /5384/ - měla 3 čety:

1. četa PS         - Aš – měla družstvo PS -     - Mokřiny

2. četa PS         - Steinpöhl

3. četa PS         - Hranice

4. rota PS – Kraslice - měla 5 čet:

            1. četa PS        - Plesná

            2. četa PS        - Luby

            3. četa PS        - Počátky

            4. četa PS        - Kraslice

            5. četa PS        - Bublava

5. rota PS – Nejdek – tato rota měla 5 čet rozmístěných od Jelení po Loučnou podél  státní hranice (SH).

 

            Dále byly v rámci SNB útvarů 9600 organizovány a dislokovány i jezdecké útvary PS, které byly rozčleněny do jezdeckých družstev rozmístěných a působících podél SH s Německem a Rakouskem. Jezdecké útvary měly své velitelství v Českých Budějovicích, Plzni, Karlových Varech a Bratislavě. Jezdecký útvar Karlovy Vary měl 3 jezdecká družstva PS:

1.      jezdecké družstvo PS – jezdecký útvar Cheb

2.      jezdecké družstvo PS – jezdecký útvar Kraslice

3.      jezdecké družstvo PS – jezdecký útvar Vejprty

Z těchto jezdeckých družstev jen chebské pohraniční družstvo plnilo úkoly při ochraně SH (OSH) s tehdejší západní zónou Německa.

V následujících letech (roky 1949-1950) v organizaci a dislokaci pohraničních jednotek a útvarů v chebském pohraničí nedošlo k žádným podstatným změnám až do 31.12.1950, kdy na základě rozkazu ministra vnitra zaujaly útvary a jednotky celé Pohraniční stráže tzv. novou sestavu v OSH a vstoupily tak do další etapy své organizační výstavby a nového historického vývoje.

 

I/2

Vývoj organizační výstavby od roku 1951 do roku 1975

 

            50. léta byla rozhodujícím obdobím pro výstavbu socialismu v Československu i pro jeho ochranu proti domácím i zahraničním nepřátelům. Bylo to období, ve kterém se probojovávala linie KSČ na výstavbu socialismu. Třídní nepřítel se ostře stavěl proti její realizaci. Byla to léta tvrdého třídního boje, teroru reakčních živlů a stupňování činnosti západních rozvědek.

            Zaujmutím nové sestavy v OSH k 1.1.1951 šlo v podstatě o ukončení etapy započaté v roce 1945, v níž se OSH příliš nelišila od systému služby stanic SNB ve vnitrozemí.

OSH bylo třeba, vzhledem k vyvíjející se mezinárodně politické situaci, nahradit vojenským systémem ochrany v podobě pohraničních rot a praporů, které zaujaly sestavu přímo na SH. Celá dosavadní sestava byla posunuta ke hranici. Služba v nové sestavě začala být řízena podle tehdejších sovětských zkušeností, tedy způsobem zakrývání státní hranice, což znamenalo vysílání pravidelných jednočlenných nebo vícečlenných skrytých nebo pohyblivých hlídek k ochraně hranice ve dne i v noci, rozmístěných podíl SH a zařazením služebních psů do výkonu služby. Vojsková OSH, zahájena zaujetí nové sestavy k 1.1.1951, přinesla postupně lepší výsledky v ochraně.

            K 1.1.1951 byla zřízena 1. pohraniční brigáda PS a rozkazem ministra národní obrany č.9 ze dne 19.3.1951 byla přejmenována na 5.chebskou pohraniční brigádu Ministerstva národní obrany. V době zřízení tvořily brigádu 4 pohraniční prapory s 25 ti pohraničními rotami. Brigáda zaujala dnem 1.1.1951 sestavu s následující dislokací velitelství jednotlivých praporů:

 

1. pohraniční prapor   - Hranice v Čechách

2. pohraniční prapor    - Hazlov (od března 1951 v Aši)

3. pohraniční prapor    - okraj Chebu – na Myslivně

4. pohraniční prapor    - v Chebu – v budově tehdejší finanční stráže

 

Do organizace každého pohraničního praporu byla začleněna kromě pohraničních rot i záložní rota umístěna vždy v budově velitelství praporu, v níž byly organizačně začleněny pěší četa, dopravní četa a spojovací četa. Do organizace jednotlivých pohraničních praporů patřily pohraniční roty (rPS) rozmístěné následovně:

Organizace a dislokace pohraničních rot 5.chebské pohraniční brigády v roce 1951

1.    pohraniční prapor:

1. rPS        - Trojmezí I

2. rPS        - Trojmezí II

3. rPS        - Pastviny

4. rPS        - Újezd

5. rPS        - Štítary

6. rPS        - Krásňany

7. rPS        - Ebmath

2.    pohraniční prapor:

8. rPS        - Krásná

9. rPS        - Selb

10. rPS      - Nový Žďár

11. rPS      - Polná

13. rPS      - Vojtanov

14. rPS      - Dolní Paseky

15. rPS      - Doubrava

3.    pohraniční prapor:

12. rPS      - Libá

16. rPS      - Dubina

17. rPS      - Pomezná

18. rPS      - Pomezí

19. rPS      - Kunreuth (Horní Hraničná*)

20. rPS      - Svatá Anna

4.    pohraniční prapor:

21. rPS      - Svatý Kříž

22. rPS      - Slapany

23. rPS      - Starý Hrozňatov

24. rPS      - v Kozly

25.rPS       - Mýtina

 

            V říjnu 1951 byla v Aši zřízena poddůstojnická škola, jako samostatná organizační jednotka, podléhající přímo velitelství brigády PS. Právě tak byl přímo podřízen velitelství brigády i záložní oddíl brigády, do jehož organizace spadaly 3 pěší čety, 1 četa těžkých kulometů, 1 četa tarasnic, 1 četa minometů. Organicky do sestavy brigády patřila dále dopravní rota s dvěma dopravními četami a spojovací rota s jednou provozní a jednou stavební četou. Dále hospodářská rota, jako organická součást bPS, byla tvořena až do roku 1953 četami ženijní a hospodářskou. Všechny tyto jednotky byly umístěny rovněž v budově velitelství brigády.

            Štáb brigády byl v tuto dobu organizován do čtyřech sektorů takto:

            1. sektor          - operační

            2. sektor          - politický

            3. sektor          - týlový

            4- sektor          - finanční

 

Jednotliví náčelníci těchto sektorů byli zároveň zodpovědnými zástupci velitele v těchto odděleních.

            K tomuto přehledu je nutné dodat, že plánovaný početní stav se až do roku 1956 neměnil, ale skutečný počet se měnil každý rok tak, aby se postupně přibližoval plánovanému počtu. Skutečný početní stav v následujících letech bude vyjádřen v souvislosti s organizační výstavbou v dalším období.

Změny na funkci velitele brigády v jednotlivých obdobích od roku 1951 do roku 1975 jsou obsaženy v další části knihy.

            Složitá cesta ve vývoji a zdokonalování OSH tehdejší ČSR, která započala v roce 1945, vyvrcholila přijetím Zákona o OSH Národním shromážděním 11.7.1951.

Den jeho přijetí byl oslavován a je vzpomínán dodnes jako den Pohraniční stráže. Bývalí pohraničníci i naši občané jeho oslavám přikládali velký význam, zejména v pohraničních oblastech.

 

 

Přijetí Zákona o OSH přesáhlo rámec Pohraniční stráže. Nejvyšší zákonodárný orgán republiky tímto zákonem poprvé postavil ochranu státních hranic na třídní, socialistický základ, zahrnul ji do platných právních norem. Jednotlivá usnesení zákona řešila postavení, práva a povinnosti Pohraniční stráže.

Zákon o OSH zdůrazňoval význam služby k OSH, její odpovědnost a namáhavost. Proto kladl do popředí i požadavky na kádrový výběr pohraničníků. Zákon přímo stanovil v §3: „Službu v Pohraniční stráži vykonávají pro její význam, odpovědnost a namáhavost vybraní příslušníci pracujícího lidu.“

Na základě prvních získaných praktických poznatků a zkušeností v OSH v podmínkách nově zaujaté sestavy a vlivem některých dalších okolností docházelo v průběhu následujících let k určitým změnám, jak v organizaci, tak i v dislokaci jednotek a útvarů chebské brigády. Všemi opatřeními byla sledována snaha zkvalitňovat úroveň a systém OSH.  Již v dubnu 1953 bylo převzetím některých jednotek od 3. karlovarské bPS přistoupeno k reorganizaci jednotek 5. chebské bPS. Převzetím 24. a 25. rPS od karlovarské bPS a jejich organickým přičleněním ke 13., 14. a 15. rPS 2. chebského praporu PS (prPS) vzniká 5. pohraniční prapor chebské bPS. Dislokace a přečíslení jednotek v této době vypadalo takto:

 

Dislokace praporů a jednotek 5. chebské bPS v roce 1953

1. prPS – jeho organizaci tvořilo 7 pohraničních rot, jejichž dislokace a označení zůstaly beze změny v porovnání s rokem 1951. Pouze v názvu místa dislokace 7. rPS dochází k přejmenování z EBMATHU na CELNICI.

 

2. prPS – měl v organizaci 5 rot PS:

     8. rPS   - Krásná

     9. rPS   - na Selbské

     10. rPS - Nový Žďár

     11. rPS - Pata – zřízena v listopadu 1953 u   …………………hájenky Pata

     12 rPS  - Polná – přečíslena z 11. rPS na …………………...12.rPS

3. prPS – velitelství praporu přemístěno z okraje Chebu do budovy velitelství brigády PS ve městě. Organizačně jej tvořilo 6 pohraničních rot:

     13. rPS - Libá /12/

     14. rPS - Dubina /16/

     15. rPS - Pomezná /17/

     16. rPS - Pomezí /18/

     17. rPS - Kunreuth /19/

     18. rPS - Svatá Anna /20/

4. prPS – velitelství tohoto praporu bylo přemístěno z budovy finanční stráže rovněž do budovy velitelství bPS. Prapor byl organicky tvořen 5 pohraničními rotami:

     19. rPS - Svatý Kříž

     20. rPS - Slapany

     21. rPS - Starý Hrozňatov

     22. rPS - v Kozlech

     23. rPS - Mýtina

5. prPS – jako novou organickou součást chebské brigády jej tvořilo 5 pohraničních rot plnící úkoly OSH s bývalou Německou demokratickou republikou (NDR). Velitelství praporu bylo dislokováno do Hazlova a rozmístění jednotlivých rot bylo:

     24. rPS - Kámen3)

     25. rPS - Luby

     26. rPS - Vojtanov /13/

     27. rPS - Horní Paseky / 14/

     28. rPS - Doubrava /15/

            Bez organizační změny zůstaly u všech pohraničních praporů záložní roty. Na velitelství bPS byla dále provedena organizační změna u hospodářské roty s tím, že byly čety hospodářská a ženijní organicky osamostatněny a hospodářská rota zanikla.

            V tomto roce byl skutečný početní stav příslušníků brigády následující:

            238 důstojníků

            105 poddůstojníků z povolání

            2.113 vojáků základní služby (z.sl.)

       Významnou událostí v historii chebského svazku PS se stalo předání bojové zástavy a udělení Řádu republiky 5. chebské bPS v roce 1953. President republiky, československá vláda a Komunistická strana Československa tímto ocenily postoje pohraničníků brigády ve složitých a náročných situacích při plnění úkolů OSH.

Náš lid spolu se svou se svou nejsilnější politickou stranou KSČ si však byl vědom, že nestačí dosud provedená opatření. Bylo zapotřebí dále zvyšovat politický a výchovný vliv na všechny oblasti života jednotek a útvarů, současně formovat politické myšlení pohraničníků, zvyšovat jejich politický a morální stav a kázeň, odbornost a všestrannou připravenost potřebnou k dokonalé OSH. Proto další léta budování PS byla naplněna činorodou prací ve prospěch stále se zdokonalující služby, organizace, výcviku a výchovy její příslušníků.

       V roce 1954 v samotné organizaci brigády nedošlo v podstatě k žádným významnějším změnám.

Snímek rozvinuté bojové zástavy s vyznamenáním Řádem republiky

 

Pouze v září 1954 bylo velitelství 5.pohraničního praporu přemístěno z Hazlova do Vojtanova, aby se tak přiblížilo velitelství praporu PS k jeho organickým pohraničním rotám.

       Významným jevem v tomto období byl znik prvních družstev a čet pomocníků PS. Od roku 1955 bylo uzavřeno v rámci spolupráce s civilním obyvatelstvem a s podniky mnoho patronátních svazků nejen se závody, Jednotnými zemědělskými družstvy, ale i se školami, což mělo svůj značný význam na další zvýšení účinnosti všech opatření a celého systému v OSH.

       Roku 1955 rovněž došlo ke zrušení minometné čety brigády. Pokud skutečný početní stav brigády v roce 1954 byl 225 důstojníků, 108 poddůstojníků z povolání a 2089 vojáků základní služby, změnil se tento stav k 1.2.1955 takto:

Kdo velel 5.bPS v průběhu let 1953 – 1955 vyplývá z následujícího přehledu:

Tabulka velitelů 5.bPS

1.1.1950 – 20.6.1951	mjr.Okrouhlík František
20.6.51 – 20.10.51	kpt. Marcij Ilja
20.10.51 – 11.5.53	mjr. Peprný Karel
12.5.53 – 23.12.54	plk. Galus Antonín
23.12.54 – 10.10.55	mjr. Ambroz Otakar	byl jako náč. štábu pověřen velením
10.10.55 – 31.8.56	mjr. Pokorný Vladimír	pověřen velením jako náč. štábu od 10.10.55 do 31.12.55. Od 1.1.56 ustanoven do funkce velitele
1.9.56 – 31.12.63	pplk. Kroch Lubomír
1.1.64 – 30.4.64	gen.mjr. Duda Miroslav	krátce po převzetí funkce onemocněl
1.5.64 – 30.3.1970	plk. Janů Jaroslav
30.3.70 – 31.7.74	pplk. Rychnovský Jan
1.8.74 – 15.1.76	plk. Egermayer Jaroslav	pověřen velením jako náč. štábu
16.1.76 – 30.9.77	pplk. Tůma Miroslav
1.10.77 -	pplk. Šabata Josef

      

Léta 1956 a 1957 byla z hlediska zajištění míru a bezpečnosti pro socialistické země velmi náročná. Západní imperialistické mocnosti se nehodlaly smířit s novým uspořádáním sil ve světě a proto přešly od místních provokací k organizování kontrarevolučních převratů. Dokladem toho byly v tuto dobu vzniklé kontrarevoluční pokusy v Maďarsku a Polsku. Souběžně začalo masové vysílání agentů a plně vyzbrojených diverzních skupin přes rakouské hranice do tehdejší Maďarské lidové republiky.

Podstatně se zvýšil tlak narušitelů SH i na československé hranici. Avšak i přes složitost situace pokročila Pohraniční stráž dále kupředu a navázala na socialistické tradice po roce 1945, po Únoru 1948, na zkušenosti po zaujetí nové sestavy i v době ostrého třídního boje z let 1951 – 1953. Rozšířilo se využívání služebních psů při OSH.

       Situace v těchto letech se odrazila i v životě chebské bPS v přijetí některých organizačních změn, z kterých za nejvýznamnější lze považovat zavedení nové organizace početních stavů brigády a to 317 důstojníků, 208 poddůstojníků  z povolání, 403 poddůstojníků základní služby a 1581 příslušníků mužstva. Tato úprava počtů znamenala sice určité snížení stavů především velitelského kádru, ale jen proto, že k brigádě postupně přicházeli noví mladí důstojníci z Vojenského učiliště Pohraniční stráže a vnitřní stráže připraveni plnit úkoly OSH na ještě vyšší úrovni. Zároveň byly ukončeny hlavní práce na výstavbě ženijně technického zabezpečení (ŽTZ) SH v podobě trojstěnného drátěného zátarasu (DZ) a souvislého kontrolního pásu (KP), který podstatně usnadnil plnění úkolů v OSH.

       Léta 1958 – 1960 byla ve znamení dalšího rozšíření součinnosti 5.bPS s útvary Československé lidové armády dislokovaných v chebské oblasti. Zároveň byla v roce 1958 změna v organizaci počtů příslušníků a byla ustanovena typizace pohraničních rot takto:

 roty typu A byly roty s počtem 42 pohraničníků a patřily sem 27. a 28. rPS;

 roty typu B byly roty s 52  pohraničníky a rotami tohoto typu byly 1. až 5. rPS a 8. až 26. rPS;

 roty typu C byly roty s 62 pohraničníky a k těmto rotám patřily 6. a 7. rPS.

 

V tuto dobu byl skutečný početní stav brigády následující:

 

       Rok 1959 byl z hlediska organizačních změn významný pouze tím, že došlo na základě usnesení politického byra ÚV KSČ ze dne 26.5.1959 k úplnému zrušení hraničního pásma na tehdejší hranici s Německou demokratickou republikou a ke zmírnění hraničního režimu v celém západním pohraničí Československa. V souvislosti s těmito opatřeními došlo ke změnám v počtu a typizaci některých rot. V celku však v letech 1956 – 1960 nedošlo k podstatným změnám v organizaci 5. bPS a její podřízených jednotek. Jednalo se zpravidla jen o místní úpravy, které ovlivňoval především vývoj tlaku narušitelů na naši SH.

       Obdobně lze charakterizovat i období let 1960–-1964. Teprve k 1.10.1964 vstupuje u chebské pohraniční brigády v platnost nová organizace, související s převzetím jedenácti  pohraničních jednotek a dvou pohraničních praporů od 12.plánské pohraniční brigády. Současně v tomto roce došlo ve vlastním úseku 5. chebské bPS ke zrušení pohraničního praporu v Hranicích a tří pohraničních rot (11.rPS – Pata, 22.rPS – Kozly, 7.rPS – Celnice). Patřilo ke cti všech pohraničních jednotek a praporů, že reorganizace proběhla bez poklesu bojové připravenosti a pohotovosti k plnění úkolů OSH. Reorganizace a dislokace jednotek a praporů 5. bPS platná v letech 1964 – 1966, zahrnující již i převzaté jednotky od 12. plánské bPS vypadala tak, jak obsahuje následná tabulka, přičemž organizace brigády v Chebu zahrnovala 31 pohraničních rot, 4 pohraniční prapory a ostatní přímo podřízené jednotky  velitelství 5. bPS:

      

Organizace, dislokace a počty jednotek a praporů chebské brigády v letech 1964 – 1966

Název jednotky	Dislokace	Důstoj.	Praporč.	Poddůst.	Vojíni	Celkem	Pozn.
1.rPS	Luby	5	2	20	33	60	Zruš. k 1.4.66
2.rPS	Plesná	5	2	20	33	60	Zruš. k 1.4.66
3.rPS	Vojtanov	5	2	20	33	60	Zruš. k 1.4.66
4.rPS	Polná	5	2	20	41	68
5.rPS	Libá	5	2	20	33	60	Zruš. k 1.4.66
6.rPS	Dubina	5	2	26	51	84
Spoj.četa	Vojtanov	5	-	9	8	18
Žen. Rota	Vojtanov	2	3	16	31	52
Praporní obvaziště	Vojtanov	1	-	-	2	3
Štáb 1.praporu	Vojtanov	15	3	-	1	19
1.prPS CELKEM		49	18	151	266	484
7.rPS	Horní Paseky	5	2	20	33	60	Zruš. k 1.4.66
8.rPS	Doubrava	5	2	20	45	72	Zruš. k 1.4.66
9.rPS	Ebmat - Krasňany	5	2	20	45	72	Zruš. k 1.4.66
10.rPS	Trojmezí	5	2	26	51	84
11.rPS	Pastviny	5	2	20	41	68
12.rPS	Újezd	5	2	20	45	72
13.rPS	Krásná	5	2	20	33	60
14.rPS	Selbská	5	2	20	33	60
15.rPS	Nový Žďár	5	2	26	51	84
Spoj. Četa	Aš	1	-	9	8	18
Žen. rota	Aš	2	3	16	31	52
Praporní obvaziště	Aš	1	-	-	2	3
Štáb 2.prPS	Aš	17	3	-	1	21
2.prPS CELKEM		66	34	217	419	725
Název jednotky	Dislokace	Důstoj.	Praporč.	Poddůst.	Vojíni	Celkem	Pozn.
16.rPS	Pomezí	5	2	26	51	84
17.rPS	Horní Hraničná	5	2	26	51	84
18.rPS	Svatý Kříž	5	2	20	41	68
19.rPS	Slapany	5	2	26	51	84
20.rPS	Mýtina	5	2	26	51	84
21.rPS	Oldřichov	5	2	20	33	60	Zruš. k 1.4.66
22.rPS	Dyleň	5	2	20	33	60
23.rPS	Mohelno	5	2	20	33	60
Spoj.četa	Dolní Žandov	1	-	9	8	18
Žen. Rota	Dolní Žandov	2	3	17	34	56
Praporní obvaziště	Dolní Žandov	1	-	-	2	3
Štáb 3.prPS	Dolní Žandov	16	3	-	1	20
3.prPS CELKEM		60	22	210	389	681
24.rPS	Slatina	5	2	20	33	60
25.rPS	Broumov	5	2	20	41	68
26.rPS	Tišina	5	2	20	41	68	Zruš. k 1.4.66
27.rPS	Branka	5	2	20	41	68
28.rPS	Pavlův Studenec	5	2	20	41	68
29.rPS	Pavlova Huť	5	2	20	33	60	Zruš. k 1.4.66
30.rPS	Kóta Vašíček	5	2	20	33	60	Zruš. k 1.4.66
31.rPS	Skláře	5	2	20	33	60	Zruš. k 1.4.66
Spoj.četa	Halže	1	-	9	8	18
Žen. Rota	Halže	2	3	16	31	52
Praporní obvaziště	Halže	1	-	-	2	3
Štáb 4.praporu	Halže	16	3	-	1	20
4.prPS CELKEM		60	22	185	338	605
Název jednotky	Dislokace	Důstoj.	Praporč.	Poddůst.	Vojíni	Celkem	Pozn.
OPK Vojtanov	Vojtanov	9	9	3	10	31
OPK Aš	Aš	1	2	2	2	7
OPK Cheb	Cheb	13	15	-	-	28
Střelec. četa OPK	Pomezí	1	2	5	27	35
OPK CELKEM		24	28	10	39	101
Zál.odd.	Cheb	8	2	33	76	119
Spoj. Rota	Cheb	6	4	29	56	95
dopravní rota	Cheb	5	6	19	46	76
Ženij. Rota	Cheb	4	4	20	52	80
Hospod. Četa	Cheb	1	5	2	43	51
Chovná stanice	Nový Žďár	-	2	4	7	13
Podř. Celkem		24	23	107	280	434
Velitelstv5.bPS	Cheb	75	40	-	5	120
Celkem 5.bPS	Cheb	358	177	880	1736	3150
Žáci pro PŠ					219	219	nadpočetní
5.bPS CELKEM	Cheb	358	177	880	1955	3369

 

       Z tabulky je zřejmé i zvýšení početního stavu chebského svazku oproti předcházejícím letům, což přímo souviselo se zvýšením počtu jednotek a s prodloužením úseku státní hranice, střeženého chebskou brigádou. Po provedené reorganizaci došlo zároveň ke zrušení poddůstojnické školy 5.bPS, která byla do té doby umístěna v Aši ve Fučíkově ulici. Přípravu nových poddůstojníků začala zabezpečovat brigáda poddůstojnických škol (bývalá 12. bPS) v Plané u Mariánských Lázní.

Výcvik nových povolanců v počtu 1804 byla až do konce roku 1964 zabezpečován ve výcvikovém středisku Tisová, okres Sokolov, odkud bylo středisko přemístěno do Zadního Chodova, okres Tachov. Zde bylo  celkem připravováno 2108 pohraničníků. Výcvikové středisko v Tisové bylo koncem roku 1964 předáno brigádě poddůstojnických škol v Plané a v něm byl zabezpečen výcvik a příprava poddůstojníků spojovacího směru.

       Počátkem roku 1966 byla zřízena další výcviková střediska nových povolanců v Barboře, okr. Karlovy Vary, kde byly připravováni pohraničníci střeleckého směru, dále v Aši, kde byl zřízen výcvikový oddíl pro přípravu psovodů a ve výcvikovém oddíle v Dolním Žandově byli připravováni pohraničníci pro automobilový směr a ostatní specializace. Celkově připravovala tato výcviková střediska 737 pohraničníků každého nástupního termínu pro plnění úkolů OSH.

       K 1.4.1966 vstoupila u brigády v platnost nová organizace a současně došlo ke zrušení vojskové OSH v úseku s NDR, kdy byla v bývalých objektech Pohraniční stráže zřízena Pohraniční oddělení Veřejné bezpečnosti a plnění úkolů zabezpečovali funkcionáři 5.bPS.

Zároveň došlo v tomto období ke zpětnému ustanovení a zřízení 12. plánské bPS, které byly předány od chebské 5. bPS úseky státních hranic od jednotek 23.rPS až po 31.rPS včetně bývalého 4. pohraničního praporu Halže 5.bPS. Stav organizace 5.bPS po provedených změnách vyjadřuje dále uvedená tabulka.

 

Organizace 5.bPS od 1.4.1966

  

          

       K organizačním změnám došlo rovněž uvnitř samotných pohraničních rot, které se organizovaly do třech střeleckých čet, přičemž každá z čet měla dvě družstva.  2.družstvo 3.střelecké čety každé pohraniční roty bylo družstvem zbraní, v jehož sestavě byly začleněny těžké kulomety a tarasnice T-21. Tzv. polochemické družstvo tvořilo 1.střel. družstvo 2.střel. čety. Současně bylo v organizaci pohr. rot i velitelské družstvo, v němž byli zařazeni správci materiálu, 3 řidiči, 2 spojaři, 2 až 3 kuchaři, zdravotnický instruktor, topič-údržbář a vozka. Ostatní neprvosledové jednotky (jednotky mimo pohraničních rot a čety OPK) měly zcela odlišnou organizaci. Jako příklad lze uvést organizaci výcvikového oddílu:

•  velitelská četa
•  spojovací družstvo
•  automobilní družstvo
•  ošetřovna
•  velitelství oddílu

       Uvedu dále i plánovaný počet osob u 5.bPS 1.4.1966:

 

Do tabulkových počtů brigády bylo rovněž plánováno:

a)      civilních zaměstnanců – 16 žen a trenér Dukly Hraničář

b)      kůň tažný – celkem 26 koní

hlídkoví psi – celkem 86

pátrací psi  - celkem 13

prověřovací psi pro OPK – celkem 6

c)      motocykly -           celkem 13 ks

osobní terénní vozidla – celkem 32 ks

nákladní terénní vozidla – celkem 19 ks

Veškerá motorová vozidla byla určena pouze pro pohraniční a zabezpečovací jednotky.

       Velení 5.bPS a složení jejího štábu v roce 1966 vyjadřuje následující přehled:

Velení 5.bPS v letech 1966 – 1970

Obsazení funkcí náčelníků oddělení štábu 5.bPS znázorňuje následující tabulka:

       Na základě dalších organizačních změn v Pohraniční stráži byly dnem 1.9.1967 zřízeny u 5.bPS výcvikové prapory následovně:

1. výcv. prapor – dislokován v Aši a prováděl výcvik branců pro 1. až 6. rPS;

2.  výcv. prapor – dislokován v Dolním Žandově a připravoval pohraničníky pro službu k OSH pro 7. až 13.rPS.

 

       Soustředěný výcvik v těchto výcvikových praporech byl zahájen 9.10.1967 a organizace a provádění výcvikových zaměstnání se řídila ustanovením Programů bojové přípravy vojáků a jednotek Pohraniční stráže – Ministerstva národní obrany.

       Dnem 1.11.1966 byla rozkazem Ministerstva národní obrany č. 0010/1966 zřízena Hlavní správa  pozemních vojsk, do jejíž podřízenosti bylo včleněno velitelství Pohraniční stráže. Náčelníkem Hlavní správy pozemních vojsk byl ustanoven generálplukovník Janko Vladimír. V souvislosti se změnou podřízenosti se změnil dosavadní název velitelství Pohraniční stráže takto: >Ministerstvo národní obrany, Hlavní správa pozemních vojsk – Velitelství Pohraniční stráže<.

       Je na místě připomenout skutečnost, že již v průběhu roku 1967 se začínaly z řad funkcionářů chebské bPS postupně soustřeďovat zkušenosti, návrhy a první podklady k připravovanému vydání nového služebního předpisu PS 1-1, pro jehož zpracování bylo nezbytné ověřit v praktických podmínkách pohraničních jednotek mnoho problémových otázek vyplývajících z návrhu nového předpisu.

       Výrazně třídně společenský charakter jednotek PS se projevoval v podpoře politiky KSČ a vlády. Toho si byly vědomy reakční síly uvnitř společnosti i mimo naší republiky. Již v roce 1967 se projevily první přímé útoky proti Pohraniční stráži.

       V roce 1968, kdy v naší zemi za vydatné pomoci řady chybných kroků tehdejších státních i stranických orgánů, již velmi silně bujelo protisocialistické podhoubí přiživované ze Západu, se protispolečenské a antisocialistické snahy různých sil stupňovaly. Situace došla tak daleko, že pravicové síly v naší zemi začaly >šeptandou<, různými narážkami a polopravdami zpochybňovat oprávněnost OSH. Pohraniční stáž se stala v tomto období jedním z prvních objektů nenávistné kampaně proti ozbrojeným silám naší země.

A právě v tomto rozpolceném období oslavila chebská bPS 20. výročí vítězství Února v plné bojové pohotovosti a připravenosti, v důvěře, že bude našimi státními orgány s oporou o zdravé jádro komunistů vytvářet předpoklady pro další rozvoj a upevnění socialistické společnosti. Oslavy Vítězného února byly pro brigádu o to mimořádnější, že chebské brigádě PS byl na základě rozkazu prezidenta republiky č. 02/1967 z 25.2.1968 propůjčen čestný titul >Svazek 25. února<. Tím nejen že brigádě přibylo k vyznamenání Řádem republiky další významné ocenění, ale změnil se i její název na >5.pohraniční brigádu 25. února<.

       K určitým organizačním a dislokační změnám u 5.bPS došlo na základě rozkazů velitele brigády z června, srpna a září 1969, které však měly většinou krátkodobý charakter a vyplývaly zejména z úkolů, jimiž se svazek podílel v součinnosti s Veřejnou bezpečností na zabezpečení klidu a pořádku na různých místech republiky v krizovém období.

Výjimku tvořil rozkaz VB č. 124 z 12.6.1969, kterým byla zrušena technická opravna chebské brigády.

       V roce 1971 předsednictvo Federálního shromáždění přijalo zákonné opatření o změně podřízenosti Pohraniční stráže. V rozkazu se hovoří o tom, že zabezpečení maximální efektivnosti při využití sil a prostředků vynakládaných na zajištění ochrany a vnitřní bezpečnosti země a vzhledem k vývoji situace na úseku obrany a bezpečnosti státu prezident republiky nařizuje vyčlenit Pohraniční stráž z podřízenosti Ministerstva národní obrany Československé socialistické republiky a podřídit ji dnem 1.1.1972 Ministerstvu vnitra ČSSR.

       K poslední nejvýznamnější organizační změně u 5.bPS zmiňovaného údobí došlo v červnu 1973, kdy z rozkazu velitele Pohraniční stráže a ochrany státních hranic (PS OSH) byla delimitována 12.plánská brigáda PS na školní výcvikovou brigádu. Chebská brigáda PS převzala od bývalé 12.pohraniční brigády zpět pohraniční prapor v Halži a pohraniční roty Dyleň – 14.rPS, Mohelno – 15.rPS, Slatina – 16.rPS, Broumov – 17.rPS, Branka – 18.rPS a Pavlův Studenec – 19.rPS. Tato poslední rota byla stykovou rotou s 1.rPS domažlické brigády PS.

       K těmto organizačním změnám u brigády přibyly téhož roku další změny v důsledku zřízení tzv. Krajských odborů ochrany státních hranic (KOOSH) a jim podřízených Úsekových oddělení ochrany státních hranic (ÚOOSH). Krajské odbory OSH, zřízené rozkazem Ministra vnitra ČSSR č.22/1973 ve znění rozkazu Ministra vnitra ČSSR č.52/1975, se staly útvary podléhající Hlavní správě PS OSH. Tyto krajské odbory měly za úkol nepřetržitě řídit a zabezpečovat OSH v určeném úseku s bývalými NDR, PLR, MLR a SSSR a plnit vymezené úkoly k zajištění veřejného pořádku.

       Pod správu 5. chebské bPS spadal od roku 1975 východní úsek Krajského odboru OSH Ústí nad Labem svými dvěmi Úsekovými odděleními OSH s velitelstvími dislokovanými ve Vernéřově a v Nových Hamrech.

1. ÚOOSH mělo pět Oddělení OSH a sídlo v Nových Hamrech:

•  1. Odd.OSH          -           Boží Dar
•  2. Odd.OSH          -           Potůčky
•  3. Odd.OSH          -           Nové Hamry
•  4. Odd.OSH          -           Bublava
•  5. Odd.OSH          -           Kraslice

2. ÚOOSH mělo rovněž pět Oddělení OSH a sídlo ve Vernéřově:

•  1. Odd.OSH          -           Luby
•  2. Odd.OSH          -           Vojtanov
•  3. Odd.OSH          -           Vernéřov
•  4. Odd.OSH          -           Doubrava
•  5. Odd.OSH          -           Hranice

Jednou z posledních organizačních změn chebského svazku v roce 1975 bylo zrušení 3.rPS - Újezd u ašského 1.prPS a přečíslení všech pohraničních jednotek, takže organizace a dislokace rot prvního sledu byla následující:

 

Ostatní jednotky a útvary chebského svazku zůstaly bez zásadních změn až do roku 1989.

            Závěrem k této kapitole chci uvést, že poslední uvedená organizace 5.bPS a dislokace její jednotlivých jednotek a útvarů se ukazovala pro následné období jako odpovídající potřebám zabezpečení všech úkolů souvisejících s OSH. A to i přesto, že bylo nutné neustále narůstajícím nárokům na plnění služebních úkolů variabilně jednotlivými veliteli reagovat v souladu s požadavky doby. Nelze popřít fakt, že neustále se zdokonalující systém organizační výstavby chebského svazku a ostatních organických útvarů a jednotek PS OSH vedl k úspěšnému plnění hlavních cílů a poslání jednotek a útvarů PS OSH tak, jak jim byly vytýčeny jeho pracujícím lidem.

 

II.

VÝVOJ  MATERIÁLNĚ TECHNICKÉ ZÁKLADNY JEDNOTEK A ÚTVARŮ CHEBSKÉHO POHRANIČNÍHO SVAZKU

 

            Významným faktorem ovlivňujícím rozhodnou měrou úroveň plnění všech úkolů souvisejících s OSH byla a zůstává i dodnes oblast materiálně technického zabezpečení. Materiálně technická základna od vzniku prvních poválečných pohraničních jednotek až po dobu protisocialistické revolty v Československu na přelomu let 1989 – 90 procházela velkými změnami. Tyto změny byly jednak přímým odrazem rozvíjejícího se socialistického Československa, odzrcadlením jeho neustále rostoucí ekonomické síly za mezinárodní spolupráce zemí bývalého socialistického tábora, na druhé straně tyto změny byly podmíněny stále vyššími nároky a úkoly kladenými na Pohraniční stráž při zabezpečování OSH.

 

II/1

Materiálně technická základna ochrany státních hranic do roku 1951

Období let 1945 - 1951

Jaký byl skutečný stav materiálně technického vybavení pohraničníků útvarů na Chebsku v poválečných letech do zaujetí nové sestavy, o tom svědčí mj. především slova pamětníků pplk. Tomse, mjr. Kramoliše, pplk. Hrubého, mjr. Pazdery a některých dalších příslušníků brigády.

 

Výzbroj

Základem výzbroje v tomto období byly zbraně různého druhu, což s sebou neslo řadu problémů. Nejvíce zbraní bylo sovětské výroby, z nichž k nejvýznamnějším patřily například samopal PPŠ 41, tzv. >IVAN<, těžký kulomet >LITJAJEV<, obranný granát vzor F-1 pro osobní obranu, který se užíval v sestavě brigády ještě v 70. letech. Pro osobní obranu se rovněž používal i lehký útočný granát typu Škoda, vzor 43. Kromě těchto zbraní se používaly i některé německé samopaly vzor 43/44 na náboje střední velikosti 7,92 mm (lidově se těmto samopalům říkalo >KOSY<, dále pušky typu >MAUSER< vzor 98 a německé kulomety vzor 43 na 7,92 mm náboje. V průběhu podzimu 1949 a roku 1950 byly do sestavy brigády přiděleny nové československé zbraně konstrukce bratří Holků – 9 mm samopal vzor 23 a vzor 25. Byly to první československé samopaly s válcovým pouzdrem závěru a s válcovým závěrem, které se však užívaly jen krátkou dobu.

            Z ručních československých zbraní se v tuto dobu používaly ještě pistole vzor 27 na 7,65 mm unifikované náboje a bývalé četnické pistole  na zkrácené 9 mm náboje vzor 24 jako osobní zbraně.

 

Jako jediné protitankové zbraně ve výzbroji pohraničních útvarů v tomto období byly pancéřovky RPG – 43 se zvláštním stabilizátorem a dále pak láhve s hořlavou směsí se speciálními skleněnými čidly. Uvedené zbraně tvořily základ zbrojní výbavy pohraničních útvarů do roku 1951, tedy do zaujetí nové sestavy.

 

Dopravní technika

V oblasti vybavení vozového parku byly pro ochranu SH do roku 1951 využívány rovněž různorodé typy vozidel. Uvedu alespoň některé základní druhy automobilní techniky. Mezi nejčastěji používané osobní automobily patřily TATRA – typ 57 K (tzv. >KAČENY<, které měly snímatelnou plátěnou plátěnou střechu a dále pak TATRA vzor 57 s kovovou střechou. V těchto vozidlech bylo možné přepravovat až 8 osob.

Používány byly rovněž vozidla typu MINOR, později ŠKODA 1200 – TUDOR. Ve vybavenosti vozového parku se vyskytovaly určitou dobu i osobní vozidla typu IFA, u některých útvarů i vozidla typu JEEP (džíp). Malé vozidlo typu AERO 150 se zpravidla používalo k dovozu různého materiálu.

            Z nákladních automobilů, používaných v této době, byly nejznámější ŠKODA 706 nebo vozidla typu RND, jinak zvané >DĚDKOVÉ<, která byla poháněna naftovými motory. Typ RND byl později vylepšen především tím, že naftový motor byl vyměněn za  benzínový, čímž se zvýšil jejich výkon. Těmto vylepšeným typům RN se lidově říkalo >ERENY<.

Těžším  nákladním automobilem, využívaným při ochraně SH do roku 1951, byl pětitunový MERCEDES – diesel, určený především na dovoz nejrůznějšího materiálu.

            Vozový park tvořily však mimo automobilů i motocykly. U chebských pohraničních útvarů byly nejčastěji využívány tři typy motocyklů vyráběných  u nás:

·         typ Z – 125 s ručním a později již i s nožním řazením, tzv. >ZETKY<;

·         dále tzv. >PÉRÁKY< 250 cm³;

·         tzv. >OGAR< 350 cm³;

·         ojediněle byl k dispozici sovětský motocykl typu >POBĚDA< o obsahu válců 750 cm³

 

Výstroj

Má-li se přiblížit výstroj poválečných chebských pohraničníků, platilo i zde, že nebyla jednotná. Nejčastěji tvořily výstroj příslušníků chebských pohraničních jednotek černé vlněné pláště Sboru národní bezpečnosti, tzv. >UŠATA<, obyčejné boty se spínkami a na zimu bylo možné koupit na poukaz za levnější cenu lyžařské boty.1) To bylo vlastně první vybavení, které pohraničníci dostali. Navíc se u některých jednotek používaly tzv. >BUFY<, což byly vysoké boty šité z kůže a plsti, které se uplatňovaly zejména později při klasické strážní službě po zaujetí nové sestavy. Pro zimní období byla rovněž určena čepice >UŠLA< se štítkem a chlopněmi na uši.

Jako poznámku lze uvést, že plnění úkolů při OSH v tuto dobu bylo problematické i z toho hlediska, že u jednotek například nebyly v dostatečném množství hodinky a pokud byla služba jakkoliv časově ohraničená, bylo problematické pro pohraničníky správně se časově orientovat, neboť neexistovalo ani linkové či jiné spojení z terénu s jednotkou na případnou domluvu. Situace se zpravidla řešila tím způsobem, že se na odběrový poukaz koupily a k jednotkám přidělily dvoje hodinky, které si pak půjčovali jednotliví pohraničníci odcházející do služby. Často se však stávalo, že pohraniční hlídka byla bez hodinek a pak se časově orientovala pouze pudově.

Proviantní zabezpečení

            Neméně složitá byla situace i v oblasti stravování. U jednotek často jeden příslušník jednotky plnil několik funkcí, jako např.:

·         řidič, zároveň

·         proviantní (zásobovač potravinami) a

·         kuchař

To vše v jedné osobě s sebou neslo i  určité problémy. Byla to doba, kdy ve válkou postiženém hospodářství trval ještě přídělový systém a stravu si pohraničníci platily každý sám, protože byli příslušníky ozbrojených sil z povolání.

Praxe byla taková, že zpravidla jeden pohraničník, zastávající již uvedené funkce, posbíral stravní lístky od všech ostatních pohraničníků a sehnal za ně co se dalo. Protože však množství potravin takto získané zdaleka neodpovídalo normám i potřebám, pomáhali pohraničníkům po této stránce velmi často civilní obyvatelé, kteří si práce hraničářů vážili. Doba a podmínky totiž zatím stále ještě neumožňovaly, aby se pohraničníci stravovali například v restauracích, protože v tu dobu zatím skoro žádné nebyly. A pokud se někde nějaký hostinec přeci jen objevil, tak se v něm podávaly téměř výhradně nápoje.

Pohraničníci si vařily vesměs sami tak, že se střídali a kdo co uměl, uvařil. Například jeden týden vařil jeden z příslušníků jednotky a druhý týden byl vystřídán druhým. Tento systém s sebou nesl téměř pravidelně tu negativní stránku, že strava  byla jednotvárná, nedostatečně kalorická a podobně. Proto se postupně přecházelo na systém jednoho nebo dvou kuchařů jednotky, kteří nejlépe ovládali kuchařské umění.

            Ke zlepšení situace ve stravování postupně docházelo tím, že se u jednotek začaly chovat některé druhy domácích zvířat, především krav a prasat. Častěji se pak objevovaly v jídelníčku jednotek mléko, smetana a samozřejmě i maso. V roce 1950 pak byly na některé jednotky přidělené kuchařky, čímž se úroveň stravování ještě více zlepšila.

 

Spojovací a ženijně technické zabezpečení

            V oblasti spojovacího a ženijně technického zabezpečení jednotek chebského útvaru v poválečném období až do zaujetí nové sestavy byla situace značně problematická. Budovy, kde byly jednotky v té době umístěny, byly vesměs zastaralé a spojení v nich většinou nebylo. Pokud však určité spojení existovalo, představovalo ho výhradně trofejní, po válce pozůstalé spojovací zařízení a přístroje různého druhu, které příslušníci 1. československého armádního sboru přinesli s sebou ze >Svobodovy armády<. Tento stav trval až do období zaujetí nové sestavy a ještě její prvních několik let. V těchto poválečných letech měli pohraničníci k dispozici přístroje a zařízení především sovětské výroby. Byla to jedna z mnoha forem sovětské pomoci mladému lidovědemokratickému Československu.

Mezi spojovacím vybavením jednotek chebského pohraničního útvaru byly však i trofejní radiostanice, např. tanková radiostanice typu MK – 19 kanadské výroby, které byly zpravidla umístěny na sovětských motocyklech typu >POBĚDA< o obsahu válců 750 cm³. Další typy kanadské přenosné radiostanice MK – 58 byly rychle nahrazovány sovětskými radiostanicemi typu A–7B.

Linkové spojení bylo postupně budováno rovněž z trofejního materiálu, který se sháněl, kde se dalo. S intenzivní výstavbou linkového spojení jednotek a útvarů v Chebském pohraničí se započalo až s přechodem na vojskovou OSH v roce 1951.

Do tohoto období stále ještě neexistovalo spojení přímo s hlídkami, což komplikovalo možnost součinnosti mezi hlídkami a jednotkou. Navíc hlídky zatím ještě nesloužili na pevných stanovištích, ale střežili systémem pohyblivých hlídek, jako byla později např. pohraniční hlídka – stráž hranice nebo kontrolní pohyblivá hlídka. Technické zabezpečení OSH v této době zatím ještě neexistovalo. Jeho ženijní prvky se počaly objevovat teprve se zaujetím vojskové ochrany hranic v roce 1951.

 

II / 2

Nová etapa výstavby materiálně technické základny OSH od počátku 50. let

 

            Jednotky a útvary PS, jako součást ozbrojených sil československého státu byly od samých počátků vybavovány zbraněmi a technikou na takové úrovni, jaké byly v tomto směru možností společnosti.. Jestliže poválečná situace nebyla nikterak dobrá, pak v souvislosti s mezinárodní i vnitřní politickou situací se Pohraniční stráž dostala v tomto směru na jedno z předních míst mezi ozbrojenými složkami.

            Významnou roli sehrálo usnesení předsednictva ÚV KSČ z února 1951 o urychlené přezbrojení Československé lidové armády a unifikaci zbraní a bojové techniky s výzbrojí a technikou našeho tehdy nejbližšího spojence – Sovětského svazu a jeho armády.1)

            U chebské brigády PS po jejím vytvoření v roce 1951 a po přechodu na novou sestavu se počaly postupně objevovat nové druhy zbraní a techniky právě tak, jako u všech ostatních svazků PS. Taktika boje s tehdejším třídním nepřítelem vyžadoval celou řadu nových technických zařízení pro OSH. Plnění veškerých náročných požadavků a úkolů, souvisejících s převzetím nových zbraní, techniky a vybudováním nových ženijně technických opatření pro zkvalitnění ochrany hranic, přinášelo s sebou řadu problémů.

            U chebského svazku bylo důležité vytvoření systému pohraničních praporů a rot.2) Týl brigády byl dislokován do tří sledů:

·         rota

·         prapor

·         brigáda

Zvláštností bylo, že do brigádního týlového zabezpečení spadaly mj. i  zdravotní a veterinární služby. Sestava týlu brigády byla tedy tvořena službami:

·         zbrojní služba

·         automobilní služba

·         proviantní služba

·         ubytovací služba

·         veterinární služba

·         zdravotní služba

U vzniklých čtyř pohraničních praporů brigády byl týl tvořen

·         náčelníkem týlu praporu

·         osoby z povolání pro jednotlivé služby, v jejíž sestavě byli i lékař a sběrač raněných.

K týlu praporu patřily i zabezpečovací jednotky, které měly

·         automobilní četu

·         opravárenské družstvo

a sloužily především k zabezpečení požadavků pohraničních rot.

            V tuto dobu týlové oddělení brigády plánovalo samostatně finance i materiál. Vycházelo přitom z krajského a centrálního plánu. Pro zpracování těchto plánů byl u náčelníka týlu zvláštní plánovač. Zásobování brigády bylo zabezpečováno nejdříve velitelstvím Pohraniční stráže, později, kdy vzniklo vojsko vnitřní stráže (1954) se vytvořil hlavní týl vojsk Ministerstva vnitra.

            Období od zaujetí nové sestavy je možné rozčlenit do tří etap:

·         1. etapa (1951 – 1956) byla obdobím, kdy Pohraniční stáž spadala pod vojska Ministerstva vnitra a kdy se prováděla vojsková ochrana jak západní hranice, tak i severní hranice (s bývalou NDR);

·         2. etapa (1966 – 1971) Rokem 1966 přešla Pohraniční stráž pod ČSLA a s tím souvisely organizační změny u pohraniční stráže (skončilo se střežení na hranici s NDR a tím odpadla tzv. východní sestava). Až do konce roku 1971 spadala Pohraniční stráž pod ČSLA, což vývoj PS ovlivňovalo jak pozitivně, tak i negativně. Výhody se projevovaly především v tom, že objednaný materiál brigádou PS byl zajišťován centrálně.

·         3. etapa (1972 – 1989) byla obdobím po zpětném přechodu PS od ČSLA pod Ministerstvo vnitra.

 

Zbrojní zabezpečení

S přechodem na novou sestavu se v rámci PS přecházelo i na nové druhy zbraní. Sestava chebské brigády byla v počátečním období vyzbrojena asi z 50% puškami vzor 98 K, což byla vlastně unifikovaná modifikace německé pušky >MAUSER< vzor 98. V těchto puškách se používal mauserův náboj vzor 47. Jak pušky tak i náboje byly již vyráběny naší čsl. zbrojovkou. Za zbývajících 50% byli příslušníci brigády vyzbrojeni československými samopaly vzor 23 a vzor 25.

Dále se z ručních zbraní používaly u chebského svazku v 50. letech rovněž sovětské trofejní pušky vzor 91-30-S (lidově zvané >VINTOVKY<), které byly vybaveny optickým zaměřovačem a určovaly se především pro odstřelovače. V tomtéž období byly postupně tyto nahrazovány novějšími samonabíjecími puškami.

Přibližně v roce 1952 byly vyměněny pušky vzor 58 K za samonabíjecí puška vzor 52, zhotovené již na základě sjednocování nábojů v rámci vojsk vzniklé Varšavské smlouvy na unifikovaný zkrácený náboj ráže 7,62 mm. Toto opatřeni s sebou neslo další změny, kdy se přešlo u Pohraniční stráže v roce 1954 od samopalů vzor 23 a 25 k samopalům vzor 24 s pevnou pažbou a vzor 26 se sklopnou ramenní opěrkou. K těmto samopalům patřily i útočné nože. Náboje do samopalů byly sovětské 7,62 mm, podle jejich tvaru >panenkové<, nebo >lahvičkové<. Tyto náboje odpovídaly unifikaci a byly shodné s náboji do sovětských samopalů PPŠ / 41.

Nové samopaly vzor 24 a 26 byly opět konstrukcí bratří Holků, jako vzory 23 a 25, změnila se však ráže a některé dílčí detaily.

      U kulometů se za nové sestavy přešlo k lehkým verzím vzoru 26 a k těžkým vzor 37, které byly konstruované jako pevnostní. Oba uvedené kulomety byly československé výroby a měly shodnou ráž 7,62 mm. Postupně se přestaly používat ojediněle se vyskytující trofejní německé kulomety. Přitom kulomet vzor 57 se v sestavě brigády používal značně dlouho. Vedle těchto kulometů byly ještě ve výzbroji jednotek sovětské těžké kulomety vzor 43 GORJUNOV.

V těchto letech došlo i k výměně ručních granátů vzor 34 za RG-4.

      Od roku 1962 docházelo k přezbrojení všech jednotek chebského svazku samopalem vzor 58 na unifikované náboje 7,62 mm. Tato velmi dobře známá ruční zbraň, používaná dodnes, nahradila zcela pušky a ve výzbroji zůstaly na čas pouze čsl.  odstřelovačky vzor 54. V roce 1964 byly i dosavadní typy kulometů vystřídány novými kulomety vzor UK-59-L (lehká verze) a UK-59-T (těžká verze s podstavcem). V roce 1965 byly pak přiděleny místo pistolí vzor 52 malé samopaly vzor SA-61 ŠKORPION, vyvinuté Českou zbrojovkou specielně pro vojska MV.

      U pistolí se situace vyvíjela následovně. V Letech 1952 – 1953 se začaly postupně používat pistole vzor 52 místo pistolí vzor 27 a 24. Nové pistole měly stejný náboj jako samopaly vzor 24 a 26. Pistole byly určeny pro důstojníky.

      V této souvislosti je nutné se zmínit o příchodu sovětského poradce k chebské brigádě v roce 1954, hrdiny Sovětského svazu plukovníka Nikity Fjodoroviče KAJMANOVA, jehož koníčkem byla právě střelba z ručních zbraní. Když zjistil, že při nastřelování nových zbraní stříleli naši důstojníci ještě trofejní municí, používanou např. ještě u Stalingradu, rozzlobil se a na jeho urgenci byly z Prahy dodány náboje vzor 47. Tyto náboje byly do té doby používány jen jako nedotknutelná zásoba. Plukovník Kajmanov pak chodil osobně po rotách s vybranými nastřelovači z jednotek a učil osobně příslušníky rot přidělené zbraně nastřelovat.Vyučoval osobně i naše velitele rot a čet při bojové přípravě.

Pomoc sovětského odborníka, jako instruktora u 5.bPS, se projevovala na každém kroku. Učil naše pohraničníky – vojáky z povolání nejen nastřelovat nové zbraně, ale učil je tyto zbraně i správně používat. V tuto dobu byla prosazována a výcvikem zabezpečována střelba již klasická a nikoliv tzv. >pudová< střelba, která do té doby byla charakteristická při zabezpečování úkolů k OSH.

      Pokud šlo o protitankové zbraně, zde přišly do výzbroje v roce 1955 pancéřovky vzor 27 a tarasnice vzor 21 naší konstrukce. Oba tyto druhy zbraní byly bezzákluzové a ve výzbroji pohraničních jednotek byly do období let 1964 – 1966, kdy začalo jejich postupné nahrazování pancéřovkou RPG-7.

     

      Když byla v roce 1966 PS začleněna do ČSLA, byl před vojska PS postaven dvojjediný úkol – ochrana i obrana SH. Z těchto důvodů byly pohraniční jednotky vyzbrojeny i těžkou bojovou technikou.

V tomto roce vzniklo u brigády technické oddělení, které bylo tvořeno automobilním a výzbrojním oddělením a dále odpovídalo za materiální část ženijního, spojovacího a chemického oddělení. Služby u týlu brigády zůstaly beze změn.

 Tato doba s sebou přinesla rovněž zánik pohraničních praporů a zbylo přímé řízení brigáda – rota, které nebylo zdaleka tak pružné a bezprostřední, jak by to okolnosti vyžadovaly. Byla to etapa největších problémů v materiálním zabezpečení pohraničních jednotek a útvarů od zaujetí nové sestavy.

      Jednotky v tomto období byly posíleny těžkými zbraněmi, jako byly bezzákluzové kanóny BzK-59 umístěné na obrněných transportérech OT 810-D (dělostřelecký). Současně se přejímaly další dva typy obrněných transportérů – OT-64 A a OT-64 B. Na OT-64 B byl umístěný velkorážní kulomet 14,5 mm KPVT, spřažený se 7,62 mm kulometem vzor 43-66 GORJUNOV.

Výzbroj pohraničních jednotek byla  zároveň posílena přenosným protitankovým kompletem PTŘS-91 K.

Tolik k základním vývojovým změnám ve výzbroji chebské brigády.

 

Ženijně technické zabezpečení

 

Od roku 1951 se začalo s budováním ženijně technického zabezpečení (ŽTZ) SH, které představovalo především vytvoření drátěného zátarasu (DZ).

ŽTZ se budovalo jak silami vojáků zákl. služby, tak i důstojníků a praporčíků, kteří se na výstavbě podíleli nejen organizační a řídící činností, ale i fyzickou prací. Podle instrukcí sovětského poradce plk.Kajmanova se vytyčovaly úseky, ve kterých byly vykáceny průseky pro trasu ŽTZ. Průseky se pak přeoraly a byly na nich zatlučeny kůly a na ně natažen ostnatý drát.

            Období 50. let bylo obdobím napjaté mezinárodní situace, což se bezprostředně projevovalo i v tlaku narušitelů na >zelenou hranici<. Rostl počet narušitelů z řad agentů vysílaných do Československa ze zahraničí. Proto v tuto dobu vystával před celou Pohraniční stráží hlavní úkol zamezit za jakoukoliv cenu přechodům přes SH.

            Po dokončení výstavby trasy ŽTZ se ukázala nezbytnost tuto elektrifikovat, neboť jako neelektrifikovaná nebyla dostatečnou překážkou pro narušitele SH. Proto bylo do drátěného zátarasu vpuštěno vysoké napětí přibližně 1000 V. Tomuto opatření se běžně říkalo >EZOH< (elektrické zabezpečení ochrany hranic). Toto opatření splňovalo své poslání, avšak bylo značně nebezpečné i pro samotné pohraničníky, kteří vykonávali službu.

I přesto, že byli pohraničníci vybaveni řadou pomůcek, jako např. vysokými gumovými botami, dielektrickými gumovými rukavicemi, tzv. zkratovacími tyčemi a jinými ochrannými pomůckami, docházelo u pohraničníků k častým úrazům elektrickým proudem.

Později se ukázalo, že lze ŽTZ řešit bezpečnějšími, spolehlivějšími a celkově výhodnějšími opatřeními a začátkem 60. let byla trasa s vysokým napětím nahrazena signalizačním slaboproudým drátěným zátarasem.

Za pomoci sovětských odborníků, s využitím jejich zkušeností z OSH byly zaváděny poprvé nové signalizační prostředky typu S-2 a jiné signální prostředky , které v určitých obměnách byly využívány až do roku 1989 (příkladem jsou tzv. >VÝMETNICE<, do nichž se kromě signálních nábojů dávaly např. i kulometné náboje).

Jako  jednoduchých technických signálních prostředků se kromě trasy ŽTZ využívalo horizontálně i vertikálně natažených drátěných sítí a překážek mezi stromy a na nich zavěšených plechovek.

K dalším ženijním opatřením OSH patřilo v tuto dobu pokládání min na některých nebezpečných směrech. Tyto miny byly trofejního původu a dělaly se ze 75 mm německých dělostřeleckých nábojů, k nimž se přidávaly ženijní rozněcovače buď tlakové nebo tahové. Takto vyrobené tlakové miny se zahrabávaly do země a tahové se kladly na povrch terénu. Všeobecně se tyto miny nazývaly >granátové<. Neosvědčily se však z důvodů, že do náplně nábojů byly samotnými Němci při výrobě často přidávány přísady, jako např. kyseliny pikrová, a tím docházelo k nežádoucím samovolným výbuchům, zejména při mrazech. Protože tím byly ohrožovány i životy samotných pohraničníků, proto se od těchto min upustilo.

Kromě těchto min se zkoušely u brigády i běžné protipěchotní nášlapové miny, které byly adjustovány rozněcovači RO-1, nastavené na 4,5 kg nášlapu. Tyto miny se rovněž neosvědčily, neboť se ukázalo, že postupem doby se v zemi znehodnocovaly a pak nastávaly těžkosti s jejich zpětným zničením. Když se ani jeden z druhů min neosvědčil, zůstala z ženijních opatření v použití pouze trasa drátěného zátarasu.

Koncem 50. let se v jednotkách začal zavádět nový signální systém typu U-60. Při urychlení vývoje tohoto signalizačního zařízení a jeho zavedení do systému OSH rozhodnou měrou napomohlo vynálezecké a zlepšovatelské hnutí přímo v řadách příslušníků jednotek. Cílem tohoto hnutí bylo najít odpovídající, spolehlivou cestu, jak soustředit přicházející signály z terénu do jejich centra. Tato snaha byla korunována úspěchem jednoho z příslušníků chebského svazku, jehož navržený patent tvořil bezprostřední základ ke vzniku dokonalejšího signalizačního zařízení  U-60, které bylo zavedeno začátkem 60. let. Toto zařízení bylo vyrobeno v TESLE Lanškroun za spolupráce odborníků jmenovaného podniku a specialistů chebské brigády, mezi něž patřili pozdější náčelník spojovacího oddělení brigády mjr. Pazdera a příslušníci brigády Barteldy a Zápotocký. Vyvinutí a zavedení signalizačního zařízení    U-60 znamenalo kvalitativní skok v systému OSH.

Přechodem ze silnoproudu na slaboproud byla vyřešena otázka bezpečnosti pohraničníků před úrazy elektrickým proudem, snížily se nároky na údržbu zařízení, systém byl ekonomicky výhodnější a zabezpečoval dobrou úroveň včasné signalizace míst postupů narušitelů SH.

Přelom 60. a 70. let byl ve znamení dalšího velkého revolučního převratu v signalizační technice. Na jednotce PS Pomezí byl poprvé ověřován a na rotě PS Horní Hraničná uceleně poprvé instalován systém bezdrátové signalizace typu H-3, tzv. >HARIK<. Bezdrátová signalizace se následně stala intenzivně využívaným návěstním signalizačním prvkem především na hlubších přístupech ke SH.

Zároveň docházelo u pohraničních rot v průběhu  1. poloviny 70. let k >elektrifikaci < státní hranice jako systému světelných bariér, vytvářených ve zkratovaných úsecích signalizačního zařízení. Tohoto moderního prvku se vysoce účinně využívalo až do zániku PS OSH. Světelná bariéra byla přitom zapojena tak, aby mohla být zapnuta jak při signalizačním zkratu nebo přerušení paprsku mezi vysílačem a přijímačem v systému bezdrátové signalizace typu H-3, tak i samotnou hlídkou pomocí speciálních spínačů.

V letech 1977 - 1978 probíhala další modernizace signalizačního zařízení. Byl zaveden nový systém signalizace typu U-70, který představoval nové střežící zařízení, naprosto spolehlivé nejen provozně, ale i co do přesnosti podávání včasného a kvalitního signálu o narušení v daném úseku. Toto zařízení  mělo dokonce schopnost signalizovat, jakým způsobem byl DZ překonáván (střižením drátů, zkratování drátů a podobně).  Přednosti tohoto zařízení byly nesporné a po celou dobu jeho využívání až do roku 1990 se ukazovaly jeho výhody např. i ve snížení počtu tzv. >planých< zkratů, což snižovalo zbytečné vypjetí pohraničních hlídek.

Spojovací technika

Jednou z podmínek spolehlivé ochrany hranic bylo vždy i existující dobré spojení. Na počátku 50. let se proto začala budovat i nová spojovací soustava brigády.V počátku této doby byly ve výbavě jednotek a útvarů brigády především tyto radiové prostředky:

·         trofejní německé radiostanice typu >FUGA<, které zabezpečovaly nepřetržité spojení na stupních brigáda – prapor;

·         známé přenosné radiostanice typu A-7 B a pojízdné radiostanice na sovětských motocyklech typu M-750 cm³.

Hlavním úkolem v tomto období bylo vybudování moderních         spojovacích uzlů v praporech i brigády.

       Telefonní spojení bylo zabezpečováno stálými telefonními ústřednami dodanými národním podnikem TESLA. Byly to manipulační ústředny s kolíky, které byly do roku 1990 součástí exponátů síně bojových tradic 5.bPS a dnes jsou jako trofejní ukázka vystaveny v pražském muzeu MV. Na pohraničních rotách byly trofejní dřevěné telefonní ústředny s klapkami, podobné následně modernějším  TÜ-10.

       Úkoly spojovací služby byly velmi náročné a složité i z těch důvodů, že se u chebské brigády teprve tvořilo kádrové obsazení spojovacího oddělení. Problémy byly i s poměrně nedostatečnou kvalitou spojovacího materiálu, který špatně odolával povětrnostním podmínkám a způsoboval časté poruchy ve spojení. Rovněž při výstavbě nového spojovacího systému se projevovala účinná pomoc sovětských odborníků.

Při výstavbě nového kvalitního linkového spojení bylo vynakládáno ohromné úsilí pohraničníků a projevovala se jejich velká odpovědnost, iniciativa a chuť do práce, a to i po skončení náročných služeb při zabezpečování OSH. V tuto dobu se projevovala velká síla a  přednost pevných vojenských kolektivů pohraničních jednotek, prodchnutých politickým i pracovním nadšením. Tyto faktory značně urychlily výstavbu spojovacích i ženijních systémů OSH.

       Koncem 50. a 60. let byly do spojovací soustavy zaváděny nové radiostanice typu RO-21, po nich následovaly sovětské radiostanice řady >ASTRA<, jako byly např. radiostanice R-105, R-108 a jiné. Na pohraniční jednotky byla přidělována nová bojová technika s novými spojovacími prostředky. Postupně se přecházelo z kvantity na kvalitu radiových prostředků, zvyšovaly se jejich dosahy a snižovaly jejich váhy.

       Nové technické prostředky vyžadovaly nároky i na vysokou úroveň technické připravenosti lidí. Vystával proto problém vycvičit z pohraničníků různých občanských povolání vojáky – spojaře, který se dařilo zabezpečovat na vysoké úrovni.

            Vývoj spojovací techniky neustal ani ve složitém období vnitropolitického vývoje u nás v letech 1968 –1969. Bylo to období, kdy drtivá většina všech příslušníků a funkcionářů chebské brigády nepodlehla žádným emocím.

            S rozbojem vědecko technické revoluce v oblasti spojovací techniky nastal další pozitivní zvrat u brigády v roce 1969. V tomto období byl zvýrazněn význam Pohraniční stráže jako důležité ozbrojené složky státu, což se projevilo především v dotaci brigád PS novými moderními technickými prostředky.

U chebského svazku a jeho praporů byly postupně instalovány automatické radiotelefonické ústředny, jednotky byly postupně vybaveny telefonními, plně automatizovanými ústřednami, umožňujícími kvalitní a rychlé spojení s nadřízenými stupni velení. Prakticky u 2/3 jednotek a útvarů chebského svazku bylo plně automatizováno telefonní spojení.

            Na rozhraní 60. a 70. let došlo u 5.bPS k reorganizaci celého radiového spojení. V letech 1970 – 1971 osobně mjr. Pazdera spolupracoval s odborníky TESLY Pardubice na projektu radiotelefonní sítě chebského svazku. V průběhu následných let 1972 – 1975 probíhala u brigády výstavba nové radiotelefonní sítě. Šlo o známý systém radiostanic typu VX, který znamenal hromný přínos pro zkvalitnění OSH. U používaných radiostanic typu VX se podstatně snížily váhy oproti sovětským stanicím typu ASTRA při zachování, nebo dokonce i zvýšení dosahu radiostanic v terénu. Konečně bylo dosaženo i toho, že každá pohraniční hlídka byla vybavena některou radiostanicí typu VX a měla tak neustálé spojení s rotou i s ostatními hlídkami v terénu z kteréhokoliv místa. Tím se zásadně zkvalitnila i možnost vzájemné součinnosti. Radiotelefonní spojení bylo založeno na několika druzích radiových prostředků.

 

Radiové spojovací prostředky typu VX používané u 5.bPS od roku 1971

 

a)      přenosné typy

·         VXW – 010

·         VXW – 100

·         VXW – 020

Dosah uvedených radiostanic je dán jejich taktickým využitím v terénu (závislost na členitosti a zalesněnosti  terénu). Byly to radiostanice pracující v rozsahu VKV o frekvenci 46-48 MHz. 3lo tedy o pásma, v nichž komunikovaly i složky Veřejné bezpečnosti, požárníci, zdravotní služba, což mělo svůj význam pro součinnost s nimi.

 

b)      vozidlové a základnové typy

·         VXN – 101

·         VXN – 111

Podle jejich umístění buď vozidlové nebo základnové. Základnové radiostanice (rdst) byly u pohraničních jednotek, u praporů a dalších stupňů velení pro zabezpečení součinnostního spojení.

Pro spojení velení brigády se vzdálenějšími jednotkami byly vybudovány retranslační stanice, zabezpečující kvalitní spojení i na větší vzdálenost.

            V období let 1977 – 1978 byly u svazku vybudovány nové spojovací uzly ve všech jednotkách, byla provedena výměna radiotelefonních ústředen typu UB-HS-210 za nové  ústředny typu >UNIVERM<, vyrobené v NDR.

 

 

 

Vývoj ubytovací služby po zaujetí nové sestavy

 

            Ke kvalitativním změnám od zaujetí nové sestavy u brigády docházelo i v ubytovací službě.

            Po přechodu na novou sestavu byly pohraniční jednotky zřizovány v objektech, které se nechaly pro ubytování využít. Byly to různé historické budovy, objekty klášterů a zámků, staré budovy včetně hospodářských, které se částečně zadaptovaly a byly dány k užívání rotám a praporům.

Samotné velitelství 5. bPS bylo z předchozí doby umístěno v bývalém chebském klášteře před mostem přes železnici u silnice při výjezdu z Chebu na Svatý Kříž. Ke státem přidělenému opuštěnému klášteru po sestrách řádu >milosrdných< se dodatečně musely dostavět garáže, dílny, veterinární ošetřovna, skladová budova a v letech 1974 – 1975 i nová jídelna.

            Souběžně s obsazováním starých objektů se zahájila a průběžně prováděla nová výstavba budov z dřevěných dílců.

S přibývajícími roky byly u brigády postupně vytvářeny podmínky pro co nejlepší ubytování pohraničníků. Přesto však pro chebskou pohraniční  brigádu bylo dlouhou dobu příznačné, že se u její rot a praporů nic moc nového nestavělo, s výjimkou budování některých nových objektů na hranici s NDR, což se v podstatě příliš nehodilo pro potřebnou dislokaci jednotek brigády. Ostatní  brigády PS byly na tom v poměru k chebské brigádě mnohem lépe, neboť většina velitelství brigád byly zcela nově vystavěna tak, aby odpovídaly požadavkům. Zaostalost objektu velitelství 5.bPS měla nepříjemný dopad především z důvodů nevyhovujících skladovacích prostorů, nedostatku ubytovacích kapacit pro vojáky základní služby, které byly vesměs nevyhovující potřebám.

            S výstavbou nových pohraničních objektů, které již převážně odpovídaly požadavkům doby, se začalo teprve v 60. letech.

1962 – 1963 byla vystavěna první rota nového typu  na Horní Hraničné, v roce 1965 byla dokončena jednotka Pomezí. V průběhu pětiletého plánu se postavily jednotky Pastviny a Pavlův Studenec.

Situace se podstatně zlepšila rokem 1975, kdy se začalo s výstavbou nových jednotek v úseku brigády. V roce 1976 se dostavěl nový objekt jednotky Selbská, v průběhu let 1977 – 1978 byly předány k užívání nové objekty rot Polná, Hrozňatov, Broumov, Slatina a Mýtina. Na přelomu 70. a 80. let byly vybudovány nové objekty rot PS Trojmezí a Krásná. V průběhu plánovaného 6. pětiletého plánu měly být dokončeny výstavby dalších nových jednotek tak, že by již 50% veškerých pohraničních rot brigády byly zcela nové.

            Všechny nové jednotky se stavěly s perspektivou, ubytování v nich mělo svou odpovídající úroveň vzhledem k nárokům a potřebám. V nových objektech byl dostatek místa a prostoru nejen pro ubytování, ale i pro kulturní, sportovní a jiné vyžití pohraničníků. Nedílnou součástí vybavenosti nových jednotek byla stále teplá voda, ústřední topení, plynová kamna v kuchyních a podobně.

Do začátku nastalých protisocialistických změn v naší zemi po listopadu 1989 se podařilo dokončit a zprovoznit další nové a pro účely OSH zcela odpovídající objekty 7. rPS - Dubina,  roty OPK – Pomezí a 9. rPS - Horní Hraničná.

 

Vývoj v automobilní technice od roku 1951

 

            V úvodu je nutné předeslat, že kromě dále uvedené techniky se v 50. a 60. letech stále ještě intenzivně využívalo koní. Byli to koně jak  tažní, tak i jezdečtí. Tažných koní se používalo nejčastěji k dovozu různého materiálu, včetně proviantu, k jednotkám a u některých jednotek se využívali tažní koně až do přelomu 60. a 70. let. Jezdečtí koně se používali pro jezdecké hlídky PS pro službu k OSH do roku 1958.

                V průběhu let 1951 – 1952 byla brigáda vybavena několika nákladními vozy TATRA-111 s dřevěnou střechou, pro něž se běžně používal název >BABY<. Těmito vozidly byly vybaveny prapory a brigády. U pohraničních rot tyto automobily nebyly. Až do roku 1961 byly používány rovněž nákladní vozidla >ERENY<, které byly následně vyměněny za dobře známé a  do zániku PS OSH využívané PRAGY V3S (PV3S). V těchto letech byly k pohraničním rotám  přiděleny rovněž motocykly JAVA 250 cm³ – tzv. >PÉRÁKY<. V následujících letech byly  tyto typy doplňovány novějšími, vylepšenými motocykly, tzv. >KÝVAČKAMI< (měly lepší odpružení).

Motocykly sloužily především funkcionářům k odvozu na porady u praporů a brigády, nebo pro spojky.

            Z osobních vozidel se k jednotkám přidělovaly ŠKODOVKY 1200-TUDORY (běžně se pro ně používal název >DVOJÁKY<), které byly používány i při službě k OSH. Používaly se do roku 1958, kdy byly  vyměněny novými sovětskými terénními vozidly GAZ.

U každé pohraniční roty koncem 50. let tedy byly:

•  1 motocykl
•  1 Gaz

 

Od roku 1966 počet Gazů u jednotek vzrostl z jednoho na 3 vozidla a v 70. letech na 4 vozidla.

 

            Pro potřeby štábu bPS byl využíván vůz ŠKODA 1200-SEDAN, který byl od roku 1960 vyměněn TATRAPLÁNEM.

V dalším období se ve vybavení automobilního parku brigády objevily sovětské MOSKVIČE typu 407, 408 a 412, VOLHY M-21 a nové M-24, které se používaly až do konce 80. let. Pro odvoz  příslušníků brigády na různé kulturní akce, zájezdy, ale i pro odvoz na střelnici a podobně se používaly do konce 50. let autobusy RND pro 30 osob. Byly však velmi pomalé.

Začátkem 60. let byl vyměněn tento autobus za typ KAROSA a dopravní vozový park byl v následných 70.letech doplněn o nové autobusy ŠKODA – RTO. Tento typ autobusu ve vylepšené verzi používal od přelomu 70. a 80. let i prvoligový fotbalový tým Rudé hvězdy Cheb.

 

            Veškerou dopravní techniku pro potřeby velitelství bPS soustřeďovala a obhospodařovala   automobilní rota. Ta od poloviny 70. let až do roku 1990 měla ve své organizaci:

•   4 čety 
•    2 čety provozní ( 1 četa pro techniku uloženou, druhou četu pro speciální techniku a ženijní stroje)
•    1 četu osobních vozidel
•    1 četu nákladních vozidel.

 

Technická opravna brigády byla přímo řízena technickým úsekem a automobilní dílny byly přímo podřízeny pod automobilní oddělení.

Vojáci autodílen byli organicky přiděleni k rotě týlového zabezpečení.

Materiální požadavky pro bPS byly zabezpečovány z jednoho centra na základě plánu.

 

Proviantní zabezpečení od roku 1951

Oblast proviantního zabezpečení prošla od roku 1951 rovněž řadou změn. V začátku 50. let trval stále ještě lístkový systém v přídělu potravin. V té době bylo povinností proviantního náčelníka  zabezpečovat na všechny nezbytné potraviny poukazy. Problém spočíval v tom, že jestliže jednotky brigády byly dislokovány ve třech okresech, byl nucen náčelník proviantní služby zabezpečovat tyto poukazy ve třech různých okresech. Tento náčelník však nezabezpečoval pouze poukazy pro hromadný odběr takto vázaných druhů potravin pro vojáky základní služby, ale i lístky pro osoby z povolání.

Zásobování naturálním proviantem bylo v tomto období prováděno dodávkami z ústředních skladů přímo na brigádu. Odtud se proviant rozvážel přes prapory na pohraniční roty.

 

Od té doby se však následně zásobování podstatně změnilo. Bylo to mimo jiné podmíněno i početním růstem stavu svazku. Postupně se přešlo v zásobování proviantem k tomu, že místo ze skladů ČSLA se pohraniční jednotky zásobovaly z civilní sítě, z velkoobchodů, skladů nebo prodejen PRAMENE a JEDNOTY. Rovněž se využívalo i vlastních hospodářství jednotek. V 70. a 80. letech zásobovala brigáda roty pouze krmením pro služební psy.

 

Výstrojní služba od roku 1951

I oblast výstrojní služby prošla mnohými změnami. Počátkem zaujetí nové sestavy byli pohraničníci vybavováni soukennými oděvy a trofejní obuví. Později byly zavedeny polovysoké kožené boty. Protože tyto boty nebylo možné používat k lyžím v zimním období, byly pohraničníci vybavováni i lyžařskými botami. Pro zimní období byly rovněž určeny teplé vysoké plstěné boty, kožichy a maskovací bílé kombinézy.

            Přibližně od roku 1965 docházelo k postupné výměně soukenných oděvů za vlněné vzor 62, které pak byly používány až do roku 1990.

            Do konce 50. let si osobní prádlo (košile, trenýrky, ručníky, ponožky, kapesníky a jiné) pohraničníci základní služby prali sami. Přibližně v roce 1960 byla na pohraničních praporech zřízena prádelenská zařízení, kde občanské pracovnice sebrané špinavé prádlo z jednotek prali, žehlili a zašívali. Krátce na to byla zřízena centrální brigádní prádelna v objektu velitelství brigády a praporní prádelny byly zrušeny. Od poloviny 70. let zabezpečovalo čistotu a údržbu osobního prádla vojáků základní služby velkoprádelenské zařízení v Kolíně, kde byla pro potřeby Ministerstva vnitra vybudována velkokapacitní prádelna.

            Od 70. let však byla každá rota 5.bPS vybavena elektrickou pračkou a ždímačkou na praní osobního prádla pohraničníků. Novodobí pohraničníci již neměli s čistotou prádla žádné starosti. Problémem spíše bylo donutit některé jedince k tomu, aby si pravidelně sami brali své čisté prádlo alespoň 2 x týdně.

 

            Z uvedených faktů je zřejmé, že kvalitativní skok byl zaznamenán i ve všech oblastech týlového zabezpečení pro plnění úkolů OSH.

Chci zdůraznit závěrem k této kapitole, že cílem veškeré inovace technického zabezpečení bylo zkvalitnit systém ochrany hranic při současném snížení fyzického i duševního vypjetí pohraničníků plnících tyto náročné úkoly.

            Zkušenosti však ukazovaly, že sebedokonalejší prostředky, technika, zbraně a výstroj nejsou sami o sobě zárukou splnění úkolů v OSH. V celém systému ochrany byl vždy rozhodující člověk-pohraničník, který musel svěřené prostředky a techniku ovládat a uvědoměle je využívat ve výkonu služby. Nelze přitom opomenout skutečnost, že zde sehrávala nezanedbatelnou roli nejen >péesácká< hrdost k sic náročné, ale čestné službě na hranici, ale také i přirozená láska ke své zemi, ke společnosti, která skýtala důležité životní jistoty pro každého našeho občana.  Nelze zlehčit v návaznosti na to v dnešní době fakt, že se tyto osobní  citové vazby u drtivé většiny pohraničníků zákonitě odrážely v obětavé službě na SH tak, jako se  většina našeho lidu  dokázala obětavě stavět k činorodé práci při rozvoji socialismu a odhodlaně ho bráni společně s obranou světového míru.

 

ZÁVĚR

 

Pokud jsem v závěru předcházející kapitoly zdůraznil význam lidského faktoru vedle techniky při plnění úkolů OSH, pak bylo nutné rovněž počítat s nezbytnou přípravou pohraničníků pro náročnou a odpovědnou službu.

Mistrem a specialistou se nestal pohraničník automaticky. K tomu ho vedla systematická odborná a politická příprava.

            Na základě informací některých starších příslušníků brigády -  pamětníků chebského svazku bylo zřejmé, že v období let 1945 – 1951 byly organizovány u pohraničních jednotek a útvarů pouze střelecká a pohraniční příprava, zaměřená především na dobré ovládnutí a účelné použití zbraní na správnou činnost pohraničních hlídek při řešení nejrůznějších vzniklých situací při OSH. V každé takové situaci šlo nejen o to splnit úkol a dosáhnout očekávaného výsledku, ale také jednat tak, aby při nebezpečných okamžicích chránil život svůj a svého druha – člena hlídky.

            Se zaujetím nové sestavy bylo nutné zkvalitnit úroveň bojové a politické přípravy a tím docílit dokonalejší připravenosti pohraničníků proti stále rostoucímu tlaku narušitelů na státní hranici k nám i  do zahraničí.  Proto bylo u brigády vytvořeno oddělení pro bojovou a politickou přípravu.

            Na pohraničních jednotkách se v prvních poválečných letech výcvik neprováděl podle nějakého systému, ale bojová a politická příprava byla organizovaná tak, že 2/3 příslušníků jednotky plnily úkoly přímo k OSH a 1/3 příslušníků byla školena. Bojová a politická příprava (BPP) byla zaměřena výhradně na střeleckou a pohraniční přípravu a politické školení.

            Protože velitelů čet – vojáků z povolání bylo v průběhu 50. a 60. let velmi málo, bylo školení BPP prováděno často i schopnými pohraničníky základní služby, kteří zastávali zpravidla funkce velitelů družstev. I za těchto podmínek bylo v BPP dosahováno u brigády velmi dobrých výsledků, což bylo odzrcadlením se vysoce odpovědného přístupu poddůstojníků k plnění náročných úkolů v BPP.

           

            V roce 1973 byla v plném rozsahu zavedena a realizována nová směrnice náčelníka Hlavní správy PS OSH pro BPP, v níž se mimo jiné říkalo:“Na ….znalosti a návyky se navazuje u pohraničních rot, kde je položeno těžiště výchovy a výcviku pohraničníků a kde se upevňuje jejich morálně politický stav a kázeň, prohlubují a zdokonalují se znalosti, dovednosti a návyky ve všech druzích bojové a politické přípravy a jejich celková připravenost k plnění úkolů ochrany a obrany státních hranic Československé socialistické republiky v konkrétních podmínkách pohraničních rot.“

Tato směrnice zároveň plně potvrdila v té době správnost a výhodnost tzv. četového systému při zabezpečování úkolů OSH a BPP.

            Výcvik u pohraničních rot byl v podmínkách nové sestavy rozdělen do dvou období:

•   jaro – letní období – od poloviny dubna do konce září;
•   zimní období – od října do března

Mezi těmito obdobími bylo vyhrazeno 14 dní jako přechodná období, v nichž probíhala příprava sil a prostředků pro plnění úkolů v jednotlivých hlavních etapách (příprava po materiální stránce, příprava dozorčích důstojníků rot /DDR/ a samotných pohraničníků, jako velitelů nebo členů pohraničních hlídek).

            V době, kdy dosahovala BPP nejvyšší úroveň (70. - 80.léta) byly výcvik a školení u pohraničních rot prováděny v následujících druzích odborností:

•   politické školení mužstva (PŠM)
•   pohraniční příprava
•   střelecká příprava
•   chemická příprava
•   pořadová příprava
•   taktická příprava

Důležitou roli v BPP sehrávala připravenost velitelských kádrů. Aby příprava velitelů všech stupňů byla organizovaná a prováděna pravidelně a na požadované úrovni, byly vydány k této problematice usměrňující pokyny a nařízení ve Směrnici pro přípravu sil. V ní byl opět hlavní důraz kladen na politickou a pohraniční přípravu vojáků z povolání jako základní faktor vedoucí k důslednému zabezpečení plnění úkolů OSH.

 

K neustálému zvyšování úrovně BPP v podmínkách brigády zásadně přispívalo i zlepšování stavu v učebně výcvikové základně. I s odstupem let lze konstatovat, že u celého chebského pohraničního svazku byla učebně výcviková základna vybudována na vysoké úrovni. A že nešlo o zbytečné investice a vynaložené úsilí samotných pohraničníků při výstavbě učebně výcvikové základny (UVZ), o tom svědčily trvale dosahované dobré až výtečné výsledky v BPP u drtivé většiny pohraničníků, což přímo ovlivňovalo dosahování velmi dobrých výsledků v OSH u chebské brigády.

 

Složitá a odpovědná služba v podmínkách bývalé PS OSH při plnění náročných úkolů ochrany státních hranic nemohla být dobře organizována bez hlubokého zájmu a podílu těch, kteří ji vykonávali.

Tímto historickým připomenutím chci na základě dostupných materiálů a vzpomínek pamětníků, rovněž i s oporou o řadu vlastních zkušeností ze služby na SH, ukázat alespoň některé skutečnosti v historickém vývoji, kterým od roku 1945 chebský pohraniční svazek postupně procházel.

Tak, jak si byl každý příslušník bývalé Pohraniční stráže vědom toho, že chránit a bránit nejen státní hranici naší země, ale i zemi samotnou, jako svou vlast, že to vyžadovalo poctivou, kvalifikovanou a harmonicky sladěnou pracovní činnost určitého systému, v němž se prolínalo dokonalé zvládnutí mnoha druhů nejrůznější techniky s pohraničním uměním při řešení složitých situací, sladěnost mezi jednotkami prvního sledu a týlu, souhra mezi člověkem, zvířetem a technikou. Tuto skutečnost potvrdil již dávno před vznikem naší Pohraniční stráže V.I.Lenin, který zdůrazňoval význam dokonalého ovládání všech druhů zbraní a bojové techniky, bojových prostředků sovětskými vojáky při obraně socialistické vlasti, když řekl: “Neovládneme-li všechny bojové prostředky, může nás stihnout obrovská – někdy dokonce rozhodující porážka… Ovládneme-li všechny bojové prostředky, jistě zvítězíme…“

V podmínkách naší Pohraniční stráže realizace těchto myšlenek jednoho z nejvýznamnějších vůdců světového proletariátu znamenala dosahovat politicko odbornou výchovou a všestranným výcvikem pohraničníků takové úrovně jejich morálního profilu, která se pak musela zákonitě promítat do uvědomělého vztahu k údržbě a ošetřování veškeré techniky a zbraní používaných při OSH. Dobrá úroveň morálního profilu ochránců hranic se projevovala i ve správném chápání významu využití těchto technických pomocníků pro přímou službu k OSH.

Vzorná péče o všechny prostředky – od běžné signalizace až po nejsložitějších přístroje, od různých objektů až po služební psy – bylo především věcí cti pohraničníků. Trvale bylo projevováno úsilí jednotlivců i celých kolektivů o neustálý růst bojové pohotovosti a připravenosti pohraničních i zabezpečovacích jednotek. Vysoká vojenská organizovanost a čestný vztah ke službě na SH byla pro každého z nás pohraničníků vysoce prestižní životní záležitostí.

 

            Současný vývoj mezinárodních vztahů v Evropě tendenčně směřuje  k postupnému vytvoření celoevropského společenství, v němž se může některým lidem, včetně řady dnešních rádoby >politiků< význam státních hranic a zabezpečování jejich nedotknutelnosti snižovat. Nepochybuji o tom, že většina našich občanů to tak nevnímá, neboť jde o zkreslený a mylný názor.

O tom, jak se daří plnit úkoly OSH současným českým pohraničním složkám se často dozvídáme např. ze správ sdělovacích prostředků. Nevyvratitelnou skutečností je, že při výrazném zvýšení tlaku narušitelů na naši zelenou hranici došlo k zásadním odkrytí celého systému OSH. To mne vede k závěru, že  služba současných strážců hranic je zásadně jednodušší, než byla služba pohraničníků v dobách  ochrany hranic  socialistického Československa, úspěšnost a účinnost současných policejních strážců hranic je přirozeně nižší. To však není projevem menších schopností dnes na hranicích sloužících českých policejních složek. Příčiny jsou v současné české politice. A co je to vlastně politika…? POLITIKA JE PŘEDEVŠÍM UMĚNÍM ŘÍDIT A VÉST STÁT. A kam náš stát dovedla polistopadová politická garnitura, stát, který do roku 1989 patřil mezi 25 nejvyspělejších zemí světa, aby o 22 let později  tentýž stát, okleštěný o Slovensko, se propadl v mezinárodních statistikách svou  ekonomickou vyspělostí a sociálními jistotami hluboko - na 45.  až 60. místo ve světě. A to je přesně ono. Současný politický systém je pro většinu našich lidí velmi špatně funkční. A pro ty v menšině, kteří jsou v něm spokojeni a žiji si skutečně v KOMUNISMU díky většinou z nakradených prostředků, majících vše, protože si vše mohou koupit, včetně zdraví, jen malé připomenutí... Tento systém, nevážení, vám rovněž  trvalou jistotu a klidnou perspektivu nezaručuje. To je už ale na jiné rozsáhlé téma.

Seznam použitých pramenů a literatury

Především využito osobních zkušeností řady pamětníků a zkušených pohraničníků, praporčíků a důstojníků 5.bPS, dále pak:

1. Lenin,V.I.: Spisy. Praha, SNPL, 1957, sv.15

2. Lenin,V.I.: Spisy. Praha, Svoboda,1955, sv.30

3. Lenin,V.I.: Spisy. Praha, Svoboda,1955, sv.31

4. Lenin,V.I.: Vybrané spisy v pěti svazcích. Praha, ……………….Svoboda, 1974, sv.3

5.   - Teze k 50.výročí založení KSČ,                       ………………Praha, Pravda, 1971

6.   - Organizační směrnice pro řízení      ………………základních forem ideově výchovné ………………práce, masově politické práce a ………………kulturně výchovné činnosti ………………v Pohraniční stráži a orgánech ………………ochrany státních hranic. Praha, HS ………………PS OSH, 1973

7. Rozkazy ministra vnitra, velitelů a náčelníků PS ………………OSH, velitelů PS-útvaru 8842 Cheb

8. Směrnice náčelníka HS PS OSH a náčelníka  ………………politické správy pro politickou a ………………ideově výchovnou práci na rok 1975, ………………Praha, HS PS OSH, 1974

9. Směrnice pro provádění bojové a politické ………………přípravy v četové organizaci ………………pohraničních rot. Praha, HS PS OSH, ………………1973. č.j.03128-73

10. Směrnice  N HS PS OSH pro politickou a ………………ideově výchovnou práci na léta 1976 ………………– 1980. Praha, HS PS OSH, 1976

11. Směrnice pro IP v ČSLA. Praha, HPS ČSLA, ………………1976

12. Tajný rozkaz ministra národní obrany, č.095/53

13. Vojenská kronika 5. brigády PS,Cheb

14. Zákon o OSH, schválený Národním ………………shromážděním na 56.schůzi dne ………………11.7.1951

15. Džeržinskij,F.E.: Izbrannyje proizveděnija. ………………Moskva, Gosudarstvěnnoje ………………izdatělstvo političeskoj litěratury, ………………1957, sv.1 a 2

16. Bannych,A.A. – Roky a lidé na hranici. Praha, ………………NV, 1975

17. - 20 let zákona na ochranu státních ………………hranic. Praha, NV, 1971

18. - K některým stránkám historie a ………………bojových tradic Pohraniční stráže ………………ČSSR. Praha, NV, 1971

19. – Na pomoc výchově v duchu ………………revolučních a bojových tradic, č.5. ………………Praha, Magnet, 1974

20.       - Na stráži hranic socialismu a komunismu ………………I.-II.díl. Praha, NV, 1974

21.       - Na stráži hranic socialismu a komunismu ………………III. Díl. Praha, NV, 1975

22.       - Příručka pro pohraničníky. Praha, NV, ………………1975

23.       - Tradice společných bojů národů ………………Sovětského svazu a Československa ………………proti fašismu. Praha, Magnet, 1975

24.       - V.I.Lenin a ochrana státní hranice SSSR. ………………Praha, NV, 1972

25.       - Za armádou lidu. Praha, NV, 1960

26.       - Pohraničník. Praha, Magnet, ročníky 1965-………………1968

27.       - Stráž vlasti. Ročníky 1972-1980

28.       - Učební skripta k historii SNB. II.díl, 1948 ………………– 60. Praha, 1974

29.              - Magnetofonové záznamy besed ………………s pamětníky 5.bPS