Václave, nedej se! Jsme tu s Tebou...

Pane doktore Václave Sloupe. MÁTE PRAVDU! Jen lidé nevědomí a zdemoralizovaní mohou o službě na hranici, tedy i o vaší službě, sdílet takové HOVADSKÉ NÁZORY! Vy nemáte co zkazit ve své náměstskovské funkci. To učinili již ti před Vámi. A pro studentíky a další sděluji:
Byl jsem členem komise, která oznamoval tragickou hrdinnou smrt pohraničníka Jožky Ludase jeho starým rodičům na slovensko-maďarských hranicích v obci Tvrdošovce. Nikomu bych nepřál to prožít. Rodiče již čekali na brzký návrat Jožky z vojny a čekala ho hned práce opravit střechu na jejich domku... 
Když jsme přijeli do Tvrdošovců, šli jsme nejdříve na Národní výbor a informovali o smutné události předsedu NV. Ten se smutkem zprávu přijal, okamžitě povolal lékařku a náčelníka zdejší Veřejné bezpečnosti, pak zaúkoloval sekretářku, co má zabezpečit a my s předsedou NV, s lékařkou a s důstojníkem VB jsme se pěšky přesouvali k domku rodičů Ludasových. Po příchodu k domku (asi 20 min. chůze) jsme vyslali napřed lékařku, aby šla ke starým rodičům (oběma bylo přes 60 let) a předem jim píchla uklidňující injekce s tím, že v okolí řádí jakási epidemie působící především na seniory, aby rodiče Jozefa Ludase nevylekala. Asi po dalších 10-15ti minutách jsme pak vešli do domečku my. Oba rodiče byli velmi překvapeni... A já jsem jim s žalem v srdci sdělil: "Drahá mamička a otěcko, prinášáme Vám velmi smutnú zprávu. Váš Jožko padol hrdinou smrťou pri ochraně československej štátnej hranice.."
Šokovaní rodiče v tu chvíli začali zoufale plakat a volat "Jožko náš, Jožinko, čo si nám to urobil... Synček náš drahý..." A my všichni zde přítomni jsme plakali s nimi a nebyli jsme schopni pláč zastavit.
Lékařka i příslušník VB zůstali u rodičů a my s předsedou NV jsme se vraceli zpět na náves, abychom domluvili veškeré podrobnosti státního pohřbu hrdiny Jožky Ludase. Cestou už vyzváněly zvony zdejšího kostela a hrála do zvonění zvonů smuteční hudba přes obecní rozhlas, který zabezpečila paní sekretářka na NV. Když jsme došli na náves před kostel a Národní výbor, byla tam již spousta zvědavých občanů, kteří se nás vyptávali a provolávali..: Bože, Jožko Ladáš!" (tak znělo v jejich řeči jméno Ludas), ...veď to bol náš zlatých chlapec... Nešťasný chlapec, nešťastný rodičia!" A celá obec v tu chvíli viděla Jožku Ludase jako svého hrdinu a s účastí přijímala jeho tragickou, ale hrdinnou smrt, kterou jemu a jeho psovi (J.L. byl výborný psovod) při plnění úkolu k ochraně státní hranice nastražil vojenský ozbrojený zběh, když ho Jožka i se psem při pronásledování doháněl. Jeho vrah zalehl, namířil a první ranou zastřelil psa a druhou ranou Jožku Ludase. Tím vrahem byl vojenský ozbrojený zběh Zdeněk Polášek.
Jožko Ludasi, ČEST TVÉ PAMÁTCE...

Průvodní slovo a grafická úprava: Jaroslav Horák