Bojují i za nás
Je možné, aby se takto žilo v České republice? PROČ ?
Proč ?
Nejde o to být levým nebo pravým a nepřál bych si být takto škatulkován.
* Ať se to někomu líbí nebo nelíbí, chci se věnovat lidem a vztahům mezi nimi, přírodě a prostředí kolem nás.
* Nehodlám pochlebovat někomu jenom proto, že je u moci.
* Jsem jednoznačně toho názoru, že lidé jsou tu od toho,
aby se dokázali domluvit bez ohledu na to, jsou-li tmavé
nebo světlé pleti, hovoří-li jazykem takovým či onakým
a jsou toho či onoho náboženského vyznání nebo
politického přesvědčení.
* Je mým zájmem vytvářet obecně takové podmínky
života, které budou přinášet dlouhodobé uspokojení
nejen asijským obchodníkům a zahraničním turistům ze
vzájemně kvetoucího a často nelegálního obchodu, ale
především chudnoucím občanům obcí trvale žijících a
pracujících v českých regionech, zejména v malých
městech a vesničkách v příhraničí.
* Žijeme v reálném prostředí, proto nám nezbývá než
reálně myslet. Tou realitou pro nás je soužití již
promísených, nicméně hranicí oddělených národů, a je
zcela jedno, jedná-li se o hranici s Německem,
Rakouskem, Slovenskem nebo Polskem.
* Chci věřit, že lidé dosáhli společensko-kulturní úrovně,
která dává předpoklady pro dorozumění, pro řešení
všech otázek - zdůrazňuji, že úmyslně neuvádím
„SPORNÝCH.
* Chci se i nadále učit z historie celého lidstva (nemám
na mysli pouze na jedné či druhé straně hranice). A
z těchto vědomostí je třeba vybírat jen to objektivně pro
lidi prospěšné.
* Nehodlám v negativním slova smyslu připomínat,
nehodlám to zneužívat k získání politického kapitálu,
nehodlám nesmyslně tříbit city z historického hlediska,
pouze stačí vědět, že chyby předchozích generací nemusí
nutně být chybami generací současných.
* Ten, kdo této problematice rozumí, ten velmi dobře ví, že
spory nevznikají mezi sousedy bydlícími na sousedních
pozemcích, ale většinou tito sousedi pouze podlehnou
propagandě, kterou, samozřejmě ku svému prospěchu,
rozdmýchají lidé u moci. Dodejme, že tak činí naprosto
necitlivě, bezohledně, tvrdě bez objektivní znalosti místní
situace, případně tuto ze zištných důvodů přezírají.
* To, proč je třeba si fakta připomínat, to nejdůležitější, je
zabránit vzniku konfliktních situací mezi rovnoprávnými
sousedy. A proč to vztahovat pouze na ty zahrádky?! Jsme
lidé, tak se k sobě jako lidi chovejme; - slušně - nezaujatě -
- zdravme se na ulici - dávejme si přednost při vstupu do
dveří - povídejme si o všem - ctěme jeden druhého -
- važme si práce své i druhého a nezlehčujme ji .....
a znovu zdůrazňuji, bez ohledu na barvu pleti, politického
přesvědčení, víry a řeči, která je nám mateřská.
* Važme si stáří, které pro mladší něco udělalo.
Respektujme mládí, které se o nás jednou možná postará.
* Vážil bych si, kdyby se v těchto pohledech na život se
mnou většina občanů ztotožnila.
* Myslím si, že tím, co výše psáno je a v praxi realizováno
bude, uděláme mnohem víc než kdokoliv jiný pro vznik na
pevných základech stojícího, „ČESKÉHO SVÉBYTNÉHO
SPOLEČENSTVÍ" jako možné součásti Evropské unie.
* Verbální exhibicionisté nám jsou málo platní.
* NESTAČÍ STÁLE JEN PROKLAMOVAT, JE TŘEBA
KONEČNĚ JEDNAT!
* Velmi dobře si uvědomuji, jak oslabena je důvěra
mnohých našich občanů v náš současný vnitropolitický
a hospodářský vývoj. Právě proto soudní, nebojácní a
spravedliví poctivci v naší zemi nesmí zklamat ty ostatní
našince, kteří nám svou podporu a důvěru vyjádří.
Nechtějme být tací, kteří se „usilují" o dokončení procesu
náprav křivd minulého režimu, abychom ve své
zaslepenosti a historicky nepoučeni páchali na lidech a
společnosti sami křivdy nové. Těmto praktikám se
musíme vyhnout. Dobře vím, že máme základní kámen
předchozími generacemi pevně a dobře postavený.
Stavět na něm nové tak, aby nám to časem nespadlo,
znamená využít nejen dobrých odborníků, ale také
životem vyučených poctivých lidí na jakémkoliv
pracovním postu. Jsem přesvědčen, že přes neúprosnou
dravost doby se v našem národě nachází stále dost
takových našich občanů, kteří nejen cítí podobně se
mnou, ale chtějí skutečnému dobru, serióznosti, poctivé
práci a z toho pramenící bohatosti v naší společnosti
být plně nápomocni.
A nebo nejaktuálněji a živě ZDE klikni
Ze vzpomínek našich přátel...
JUDr. Zlatko RADVAN
Český právník žijící a pracující v Praze a moudře, se zkušeností sobě vlastní, nazírá na českou realitu. Autor knihy ...jen na pár dnů , poradce přes elektronické obchodování, právní poradenství, ochranné známky a patenty, obchodní poradenství, poradenství při dovozu zboží
Neskutečná hrůza... to v socialismu byla!!!! Že ??? Nebo...
Ach, jo... To byla, ale zlá doba. To byla neskutečná hrůza! Že - pamětníci??
Ach, jo...
To byla otrava, jít do obchodu a vůbec se nezajímat o to, zdali tam prodávají bezpečné hračky pro děti, že jídlo v restauraci má stejnou gramáž, složení a cenu v Aši jako v Praze!
Ach, jo...
To byla otrava mít ještě před maturitou, vyučením, jisté umístění a připravené pracovní zařazení hned po prožitých posledních prázdninách!
Ach, jo...
Každý musel do práce a to si ještě mohl vybírat, zda přijme práci, kde se upíše třeba na 10 let a oni mu dají podnikový byt nebo nenávratnou půjčku na stavbu rodinného domku. A ve spořitelně po narození potomka mu odepíšou z novomanželské půjčky 4.000,- Kčs.
Ach, jo....
Například jistota, že pokud budu makat a neudělám průser, budu mít práci třeba až do penze, lidi neskutečně deptala.
Ach, jo....
Neskutečné násilí bylo pácháno na nemocných. Místo, aby byl vybírán regulační poplatek u lékaře a poté v lékárně, včetně tučného doplatku jako v každé demokratické společnosti za léky, odbyli pacienta tím, že za jeden recept musel zaplatit jen jednu korunu a operační lůžko bylo vždy k dispozici jak pro otylého, tak pro štíhlého. Léky byly podávány personálem nemocnice a nemuseli jsme běžet do lékárny, kde to zaplatíme z vlastní peněženky, abychom dopřáli svým blízkým předepsanou léčbu lékařem při pobytu v nemocnici!
Ach, jo...
A co teprve vnucování sociálních jistot, že si můžeme s rodinou vyrazit na podnikovou dovolenou a vybrat si z několika nabídek, kde uhradil podnik polovinu ceny. A po odpracování 25 let v pracovním procesu měl člověk právo na odměnu a také při dosažení různých životních jubileí.
Ach, jo...
Ženský si vybrečely oči, když odcházely do důchodu po porození dvou dětí již v 55. letech. Kolik lidí tenkrát snilo o tom, aby
mohli dělat o 10 - 15 let déle.
Ach, jo...
Po operacích se dělo lidem také bezpráví. Zpravidla 6 týdnů se člověk zotavoval v nemocnici a poté doma. Vůbec mu nebylo dopřáno sladkého pocitu hrůzy, zda ho po návratu do práce hned nepropustí.
A co teprve, když vás do půl roku po operaci poslali do lázní. A ti komunističtí tyrani nám nedali žádnou možnost finanční
spoluúčasti. Ne přátelé, nedali nám možnost zaplatit si ani třetinu. Letci, horníci, policajti měli každoročně plně zdarma nařízeny lázně pro rehabilitaci organizmu.
Ach, jo...
Bylo to opravdu děsivé a devastující období našich dějin. Z lidí a hlavně z dětí se stala bezcitná zvěř. Za komunistů mladší
vstávali v autobuse, aby pustili sednout ty starší. Dnešní mladí již znají svá práva v „demokratické“ společnosti a pěkně zůstanou sedět. Tak to má být!
Ach, jo...
Již nikdy nechci zažít sociální jistoty ani morální zhoubu, atd. atd. atd., která tenkrát panovala!!! Konečně máme svobodu a už nikdy se nevrátí ty špatné časy!
Vždyť nám vůbec nevadí, že většina národa podvádí stát a okrádá nás všechny, jak se dá - své okolí, přátelé ba dokonce i rodiče!
Vždyť my si rádi při léčbě v nemocnici zaplatíme léky a pobyt nebo také umřeme, když na nás nemá nikdo čas z ošetřujícího
personálu!
Vždyť my si rádi koupíme potraviny přesycené éčky nebo už prohnilé, aby se náš život zpestřil!
Vždyť my rádi vzděláváme děti za naše peníze už od školky, které neznají v dospělosti ani státní hymnu, natož pak český jazyk a matematiku, ale znají PARTIČKU a COMEBACK!
Vždyť my rádi pijeme alkohol a mluvíme svobodně a vulgárně, nejen mezi sebou, ale také na prknech, co kdysi znamenaly svět. Také v TV, rádiu a divadle - tímto nás hned v cizině poznají, jsme přece nejlepší - jsme Češi!
Vždyť my víme, jak mít situaci pod kontrolou a budeme vždy stát za naším parlamentem a vládou, protože jsme teď konečně spokojeni a vyhovuje nám tento život ve svobodné společnosti, která nám to vše umožňuje a plně nabízí z výdělku těch, kteří si ještě neuvědomili, že je směšné chodit denně do práce.
Vždyť stačí zajít občas na sociálku nebo někoho přepadnout a zajet si na dovolenou, zajít s kamarády do herny nebo někde zapařit a ráno zalehnout a odpočívat celé dopoledne.
Žijeme přeci jenom jednou!
Co bude…, "to neřeš!"
To je přeci skvělé žití v té naší zemičce, kde je vše dovoleno!!!
Tak čtěte dál svůj bulvár a koukejte na seriály, v tom je naše budoucno! Vědět, kdo s kým spí, kdo má nejlepší sex a jak často, jak umí vařit tzv. celebrity, atd. atd. atd.
PS: ŠKODA, ŽE PATŘÍM MEZI PAMĚTNÍKY.....
Nechme se dál tedy oblbovat - anebo to ve volbách konečně změňme!
CO DODAT?
Snad jen to, Zlatko, že je-li něčeho škoda pro naši zemi, tak jenom toho, že nemohou být dnes pamětníky, jako my, všichni ti mladí... Dále mnozí ti (hlavně z Prahy a větších měst naší české kotliny), kteří si nesporně mohou pamatovat a pamatují, ale možná ze studu o tom nehovoří, protože zvonili klíčema... a jásali... a dnes už nemají ani čím zvonit, protože jsou možná totálně na dně.
Ale je i dost rozumných a soudných Pražanů (Vy jste jeden z příkladů), ale hlavně mimo pražských našich občanů, kteří se nenechali jen tak zmást Havlovskou "pravdou a láskou" a určitě s úctou vzpomínají a mnozí i činí mnohé proto, aby se lepší dnové opět mezi náš lid vrátily... Nebylo to sice úplně ideální údobí, ale bylo to období pro lid a společnost mnohem a mnohem spravedlivější, poctivější, jistotnější údobí a nadějnější pro lepší časy. A vůbec už to nebylo jen o předvolebních slibech a následých FOPA zvolených politiků a převlékačů kabátů, jako je tomu v současnosti v naší krásné, ale totálně rozvrácené zemi. V závěru svého vzpomínání uvádíte, příteli Zlatko, dilematickou větu: Nechme se dál tedy oblbovat - anebo to ve volbách změňme!
Dobře víte, jaká je správná naše vlastenecká odpověď...
MY TO VE VOLBÁCH ZMĚNÍME !
