velmi smutnou zprávu Vám všem předáváme...

V noci dne 11.11.2012 zemřel jeden z prvních velitelů 5.bPS plk.v.v.Ing.Kroh Lubomír. Chvíle, které jsme s ním prožili při srazech pohraničníků v Krásné, jsou pro nás nezapomenutelné a budeme na něho vždy s úctou vzpomínat. Naše hluboká soustrast patří celé jeho rodině.
Sekce OSH Aš.

Sám vypráví svůj životopis

Pocházím ze šesti dětí a můj otec byl lesním inženýrem. V letech hospodářská krize byl v letech 1929 – 1935 bez zaměstnání. Proto příležitostně pracoval na stavbách a zemědělských pracích. V tomto období si velmi dobře pamatuji na to, že jsme trpěli hladem. Matka trpěla tuberkulózou plic a nemohla být léčena, protože jsme neměli peníze. Z toho důvodu v roce 1933 zemřela a krátce po ní mi zemřel i nejmladší bratr. V roce 1935 zemřel po dvou letech od matčiny smrti i můj otec.

Já a můj starší bratr jsme začali pracovat u sedláka za stravu. Pásl jsem dobytek a bratr jezdil s koňmi jako kočí. Do školy jsem mohl jít jen tehdy, když mi to dovolil sedlák. Mladší bratr byl dán do sirotčince v Táboře a sestry si vzal  k sobě na vychování otcův bratr. Tak se stalo, že jsem se svými sourozenci od svých 10ti let nežil. Po roce práce u sedláka jsem utekl do Plané nad Lužnicí. Zde mne z úřadu sociální péče dali na starost a opatrování farní kuchařce, u které jsem bydlel a chodil do obecné školy. Stravoval jsem se u místních lidí. Když jsem ukončil pátou třídu obecné školy, byl jsem dán do sirotčince  v Táboře a zde jsem vychodil tři ročníky měšťanské školy. Po jejím absolvování jsem byl s velkým prošením vzat do učení k firmě MAS Sezimovo Ústí, kde jsem se po čtyřech letech vyučil strojním zámečníkem a zůstal zde pracovat do roku 1945 jako dělník.

    Koncem roku 1944 jsem zjistil, že se v závodě organizuje složka protifašistického odboje. Já jsem se do ní přihlásil a jednoho dne s dalšími soudruhy jsem byl odeslán do táborské mlékárny, kde jsme složili partyzánskou přísahu. V březnu 1945 jsme byli soustředěni právě v táborské mlékárně a připravováni pro boj s okupanty. A zde jsem těsně před koncem války podepsal přihlášku ke vstupu do KSČ.

Můj životopis po válce

Po vyhlášení konce 2. světové války v Evropě byl ke dni 27.5.1945 zrušen partyzánský oddíl  „Táborité“ a převeden k bezpečnostnímu praporu přemístěním na zámek Choustník k výcviku.

Moje podepsaná a odevzdaná přihláška ke vstupu do KSČ však v důsledku mých opakovaných přesunů a přemístění nebyla důvěrníkem strany vyřízena.

V červenci 1945 jsem byl převeden ke Sboru národní bezpečnosti a přemístěn k místnímu velitelství SNB Česká Lípa, kde jsem vykonával hlídkovou službu do března 1946. Odtud jsem byl vyslán do školy SNB I.stupně. Po třech měsících bylo výcvikové středisko rozpuštěno a frekventanti rozmístěni na nově zřízené SNB útvary k zabezpečení státní hranice. Já jsem byl přemístěn k útvaru v Srní, kde jsem vykonával službu k ochraně SH. Zde v obci se ustavila vesnická organizace a já jsem byl konečně přijat do KSČ. V organizaci jsem zastával funkci kulturně-výchovného referenta, čímž začala má stranická práce.

V roce 1947 jsem byl po ukončení kurzu služebních řidičů přemístěn k útvaru SNB Prášily. Zde jsem prošel kladně stranickou prověrkou.

    V únorových dnech roku 1948 jsem se zúčastnil těchto událostí jako služební řidič při převozu a soustřeďování příslušníků útvaru SNB do Prahy. Téhož roku jsem byl vyslán do 14ti denní stranické školy v Českém Krumlově a následně v roce 1949 do 6ti nedělního kurzu osvětových pracovníků.  V témže  roce  jsem si podal přihlášku do vojenského učiliště v Hranicích na Moravě a po jeho absolvování v roce 1950 jsem byl povýšen do hodnosti poručíka SNB. V tomto akademickém vojenském prostředí jsem mj. zastával postupně funkci jednatele útvarové organizace KSČ a následně jejího předsedy. Po ukončení zdejšího vojenského studia jsem byl pověřen opět velením roty SNB – útvaru Srní a také zde jsem byl kladně stranicky prověřen.

Ve sledu událostí byla v naší zemi zřízena Pohraniční stráž a mě bylo uloženo, abych organizačně a materiálně zabezpečil vybudování praporu PS v západním pohraničí. Na brigádní konferenci KSČ v roce 1951  jsem byl zvolen do stranické komise a absolvoval jsem  14ti denní kurz členů volených stranických komisí.

Přijetí Zákona o OSH a moje svatba

Rok 1951 byl pro mne významný nejen přijetím Zákona o OSH, ale také tím, že jsem se oženil s Jaroslavou Kučerovou z Horažďovic – dcerou dámského krejčího již v důchodu.

V průběhu tohoto roku jsem byl ustanoven do funkce velitele pohraniční brigády v Poběžovicích, kde jsem velel až do svého odchodu na studium Vojenské akademie Klementa Gottwalda v Praze v roce 1953. V průběhu studia na této akademii jsem prošel stranickými funkcemi předsedy DO KSČ, člena útvarové organizace KSČ a člena fakultního výboru KSČ.

6 let velení chebskí brigádě